Ať už vinou nedostatku peněz, nebo propadli nějaké závislosti. Pak se děti dostanou do různých organizací podporovaných státem.
Obecně prospěšnou organizaci provozují od roku 2003 i manželé Stránští ve Vitějovicích pod názvem Rodinný domov Sluníčko. „Už předtím, než jsme založili tuto společnost, jsme měli k dětem, které se ocitly bez rodičů, blízký vztah. Ještě před založením Sluníčka jsme si tak do pěstounské péče vzali dvojčata Dominika a Adélu, která jsou u nás dodnes,“ řekla ředitelka Rodinného domova Sluníčko Ivana Stránská s tím, že s manželem se tak mnoha dětem snaží alespoň malinko nahradit vlastní rodinu už několik let.

Chybí důvěra

„Příběhy jednotlivých dětí jsou vesměs skoro stejné. Vždy v tom hraje velkou roli nedostatek peněz, který způsobí, že rodiče nejsou schopni platit své dluhy, poplatky za bydlení a jiné výdaje,“ tvrdí ředitelka Sluníčka s tím, že děti z těchto rodin se poté dostávají do ústavní péče. Když už jsou ale děti v ústavu téměř do dospělosti, podle ředitelky společnosti to na nich zanechá následky. „Je tam silně narušený vztah, a proto se už takové patnáctileté, šestnáctileté děti chtějí pomalu postavit na vlastní nohy. Samostatnost si tak chtějí udržet za každou cenu. Rady si proto od nás vyslechnou, ale to je všechno, poté si to stejně udělají tak, jak chtějí sami, a nebo jak jim řeknou jejich vrstevníci,“ upřesnila .
V současné době v bytě manželů Stránských bydlí jak dvojčata, tak i jejich nejmladší syn. Není to žádný problém. „Protože k nám Dominik a Adéla přišli ještě předtím, než se náš syn narodil, byli jsme na sebe už zvyklí. Oproti jiným dětem dvojčata neměla problém zvyknout si na nás. Myslím, že nás dnes už jako své rodiče určitě berou, jsme pro ně prostě máma a táta. Tenkrát jim byly čtyři roky a malé děti si ještě vlastní maminku a tatínka moc přejí. To už je u starších jiné. Protože už v mnohých případech ztratili důvěru k dospělým lidem, je s nimi horší spolupráce,“ řekla Ivana Stránská.
Všichni také dobře vnímali a nadále i vnímají děti, které se do domova dostanou jen na krátkou dobu. „Někteří u nás mohou strávit jen prázdniny, jiní půl roku. Vždy se ale mezi sebou daly děti dohromady a bavily se v menších partách,“ popsala. To potvrzuje i patnáctiletá Adéla. „Když k nám přijely jiné děti, neměla jsem problém bavit se s nimi. Je pravda, že někdo se třeba trhl party, která trávila čas jinak, než my ostatní, ale to k tomu patří. Ne vždy jsme byli stejně staří,“ vysvětlila Adéla.

Končí základku

Dvojčata nedávno oslavila patnácté narozeniny a v blízké době se tak pomalu budou rozhodovat, kam se vydají jejich kroky dál. Mají už nějakou představu? „Adéla už ví, Dominika ale hlavní rozhodování teprve čeká. Zatím máme ještě čas, a tak na to snad do té doby přijdeme,“ s úsměvem komentovala náhradní maminka. „Mě nejvíc baví vyrábět různé cukrovinky, proto bych chtěla jít na cukrářku. I můj sen se týká cukrařiny, chtěla bych v budoucnu mít vlastní krámek,“ s nadšením vyprávěla Adéla. „O tom, že bude cukrářka, básní už od malička. Zhruba kolem desátého roku nám začala i péct, hlavně ale dělá takové ty lehké letní koláče s ovocem. Všem nám její výtvory moc chutnají. Není to ale jen o pečení, kolikrát mi pomůže i s úklidem. A v tom není sama, pokud jsou u nás děti na krátkém pobytu, většinou se zapojí všechny,“ přidala se maminka.

Povahy jsou různé

Dvojčata jsou zcela rozdílná. „Dominik je introvert, takový byl už od mala a zatím se ho to pořád drží. Za den řekne tak tři věty. Většinou si někde v klidu čte knížku a nebo jde se psem na procházku. Oproti tomu Adéla je hodně upovídaná, řekla bych, že ve společnosti musí být pořád,“ vyprávěla ředitelka Sluníčka.
A jaký mají vztah mezi sebou patnáctiletí puberťáci? Podle slov Ivany Stránské je to jako všude jinde. „Takže často posloucháme, že brácha mi dělá ostudu a naopak. Když jde ale do tuhého, mohu říct, že se vždy tak nějak podrželi,“ řekla Stráská.
Kapacita domova není v současné době naplněna. „Očekáváme, že se k nám děti opět nastěhují o prázdninách. Adéla tak dnes bydlí v přízemí, my jsme s Dominikem v prvním patře. I tak je ale u nás Adéla často,“ dodala. „Je pravda, že mám dole klid, ale dlouho tam sama nevydržím. Proto mě často mají nahoře,“ přidala se Adéla.
Děti mají možnost připojit se kdykoli k internetu, ale svůj čas mohou trávit i na zahradě, na kolečkových bruslích, kolech a nebo se psem Denisem. „Je to takový náš mazánek, který si naši pozornost vždy nějak získá. Společně chodíme i na procházky,“ vyprávěla Ivana Stránská a závěrem dodala, že starší děti si volné chvíle mohou uspořádat podle svého.