Ty už v současné době slouží obyvatelům domova osmým rokem. K dispozici je jim také velká jídelna, kde spolu mohou trávit čas při snídani, obědě nebo večeři. Pokud se ale někteří do jídelny nedostanou, a to hlavně z toho důvodu, že jsou už upoutáni na lůžko, obětavé sestřičky jim jídlo donesou až do pokoje.
Senioři nezahálí
To ale není případ osmdesáti sedmileté Blaženy Pešlové, která si na svůj věk stále života užívá. „Účastním se téměř všech akcí, které pro nás pořádá jedna z pracovnic domova. Je to lepší, než sedět v pokoji a uzavřít se do sebe. Už jsme malovali na sklo, vyráběli obrázky nebo jsme trénovali paměť,“ vyprávěla Blažena Pešlová s tím, že se několika akcí nemohla účastnit, protože se zranila a, jak sama s úsměvem řekla, rodina ji zakázala na čas někam chodit, aby si opět něco neudělala, a tak poslechla.
Podle vybavení pokoje Blaženy Pešlové, je jasné, že si nevymýšlí. Stěny jsou ozdobené vlastnoručně vyráběnými obrázky a spoustou truhlíků s květinami. „Nejen rodina, ale i mí známí moc dobře vědí, že květiny miluji. Každou chvíli tak od nich dostanu další přírůstek,“ komentovala obyvatelka domova.
Po otázce, jak se do domova pro seniory dostala, začala Blažena Pešlová vyprávět svůj příběh. „Když jsem ještě bydlela v Olšovicích, tam jsem měla svůj dům, jednoho dne jsem měla problém s dechem. Nakonec mne převezli do nemocnice, kde jsem se při krátkém pobytu dozvěděla, že to byl malý infarkt. Děti se o mne bály, a tak jsem se přestěhovala s dcerou do Plzně. Protože jsem tam ale nikoho neznala, moc se mi tam nelíbilo,“ vyprávěla Blažena Pešlová s tím, že to byl hlavní důvod, proč přišla s návrhem přestěhovat se do netolického domova pro seniory.
Vzpomínek je dost
A protože už dřív měla podanou žádost o přijetí, nebyl to problém. Za dobu, co tady Blažena Pešlová bydlí, si našla spoustu přátel. „Mnohokrát se sejdeme v jídelně, kde si vedle nějaké hezké věci, povídáme. Vzpomínáme na to, jaké jsme v době našeho mládí dělali lumpárny,“ s úsměvem vyprávěla Blažena Pešlová.
Podle jejích slov není ale každý obyvatel takový. „S někým si moc nerozumím, tak to ale v životě je a já to tak i beru. Už proto si nestěžuji, všechno, co k životu potřebuji, tady mám,“ ujistila Blažena Pešlová, které přišla při rozhovoru změřit teplotu jedna ze sestřiček.
Paní Pešlovou trápí už nějakou dobu kašel. Jak sama s úsměvem řekla, rozhodně se ale nedá. „Nechci být nemocná, a tak se tomu co nejvíc bráním, protože potom bych musela ležet v posteli a mé výlety za známými bych musela omezit,“ tvrdila obyvatelka domova.
Přišel i Ježíšek
Dnes je Blažena Pešlová na samostatném pokoji. Společnou má tak s vedlejší obyvatelkou pouze koupelnu, kde se ale bez problémů vystřídají. „Byl to pro mě vlastně takový malý dárek k Ježíšku. Je lepší, když si pokoj můžete uspořádat podle svého. U vícelůžkového pokoje se už musíte domlouvat,“ dodala seniorka