Na vesnicích se kluci určitě nenudili, co jste prováděli u vás?
Jako kluk hospodáře jsem si nejdříve musel splnit své povinnosti. A vlastně nejen já, kluků tady bylo celkem dost a skoro každý měl na starosti stádečko hus, ty se musely na louku vyhnat hned po rozbřesku. Já jsem se bál housera, v dětství jsem si také od něj domů odnesl mnoho modřin, a to především na sedací části a nohách. Ráno jsem se tak s ostatními sešel na jednom místě. Museli jsme samozřejmě dávat pozor, aby se nám husy nějak nepromíchaly, to bychom potom měli doma průšvih. A přitom jsme vymýšleli různé hry. Naši oblíbenou byla hra s drny. To vlastně jeden vyřízl drn, potom ho vrátil na místo zpět a co nejvíce zamaskoval. Ostatní museli hledat, o jaký drn vůbec šlo. Jinak jsme ale mezi sebou také zápasili. A to musím přiznat, že jsem mnohokrát dostal i na frak, byl jsem jeden z nejmladších hochů v té době. Nebyly to ale žádné velké rvačky, jen tak v rámci mezí. Takové neplechy k mladým klukům prostě patří.

Z toho jste asi později vyrostl. Co jste dělal v jinošských letech?
Tak kromě toho, že jsem si našel manželku a poté také převzal hospodářství po svém otci, působil jsem jako dobrovolný hasič. Byla to tradice, které jsem se držel i já. Fungovali jsme spíš ale jako výpomoc. Párkrát jsme byli u nedalekého lesa, kde hořelo. Aby stříkačka poté jen tak neležela, pravidelně jsme s ní také trénovali. Jinak jsem měl hodně práce na hospodářství. To je prostě nekonečná práce, člověk si jen tak neodpočine. Na poli jsem byl jako doma. Také jsme měli krávy a nebo prasata. Pravidelně jsme tak u nás měli zabíjačky.

Zabíjačka je velká událost, těšili jste se na ní?
Nevím, jak to bylo u ostatních, ale já zabíjačku bral spíš jako práci navíc. I když masa samozřejmě bylo zapotřebí. Dřív jsme ale takové vymoženosti, jakým třeba takový mrazák v současné době je, neměli. Nejčastěji se tak zabíjačka konala v zimě a poté, co se maso rozporcovalo, muselo putovat do sklepa, kde bylo chladno. V teplejších měsících jsme fígle měli také. Do hrnce se dalo maso a sádlem se zalilo. Takhle zakonzervované maso vydrželo tak měsíc nebo dva. Samozřejmě, že se maso rovněž zavařovalo i do sklenic. Bylo to hodně práce a odměnou za ní mi byly třeba dobré řízečky. Já si ale moc pochutnám i na sladkých dobrotách.

A co děláte dnes? Máte tolik práce i v současné době, kdy už jste v důchodu?
Musím přiznat, že oproti minulým rokům tolik práce určitě nemám. Protože mi už ale v mém věku všechno tak rychle nejde, je to na mě stále dost. Mám před svým domem louku, kterou pravidelně seču. Dříve jsem s tím takový problém neměl, to jsem dokonce udržoval i strouhu. Dnes bych ale byl moc rád, kdyby mi s tím někdo pomohl, abych si konečně odpočinul. Mým velkým koníčkem jsou také houby. Už dlouhou dobu chodím na jedno místo. Na něj ale bohužel přišli i jiní houbaři, a tak mám většinou smůlu. Moc hub na mě totiž nezbude. Z lesa tak pravidelně chodím s prázdným košíkem. To mě ale neodradí a budu chodit i nadále.