Věková struktura šumavských lesů – to je název projektu, kterým před sedmi lety Chráněná krajinná oblast Šumava zahájila průzkum. Nyní se sebraná data vyhodnocují a odhalují se zajímavé skutečnosti.

Ekologové prováděli monitoring věkové struktury lesa na kalamitních holinách a na pařezech po úmyslných těžbách na celé Šumavě v období od 24.7.2003 do 31.7.2010. Skutečný věk stromů odečítali na 840 místech a na téměř 10 000 pařezech. Odhadovaný minimální věk byl spočten na základě průměrné šířky letokruhů daného pařezu a místa byla vybírána pokud možno uvnitř kompaktních a stejnorodých porostních skupin, aby ekologové vyloučili vliv okrajového efektu a prosvětlení. Průměrná šířka letokruhů byla 2,47 mm, maximální 10,65 mm a minimální 0,17 mm.

Dále ekologové zjistili, že jsou na Šumavě stále potomci původních lesů, či pralesů - plných 12 % pařezů patří stromům, jejichž věk překročil 150 let. Další cca 2 % stromů starších 200 let nejsou při skutečném množství asi 40 miliónů vzrostlých stromů rostoucích na Šumavě také zanedbatelným číslem. „Tyto stromy nerostou jen v přírodních lesích, rezervacích a I. zónách, ale často i v běžných hospodářských lesích,“ upřesnila Pavla Čížková, ekolog z oddělení Ekologie lesa Správy NP a CHKO Šumava.

Vzhledově šumavské lesy vypadají stejnověké, ale průzkum odhalil, že převažují lesy různověké – ve 29 % lesů jsou stromy, kde rozdíl mezi nejmladším a nejstarším stromem je více než 80 let.

Obecně platí, že čím je strom větší, tím je i starší. Na mnoha místech Šumavy je to však jinak. Existují totiž místa, ve kterých menší smrky z podrostu jsou stejně staré nebo starší, než velké smrky z nadrostu. Extrémem byl strom starý 280 let, jehož pařez měl průměr 30 cm, a nejstarší 513 let starý strom z Boubínského pralesa s tloušťkou pouze 67 cm.

Lesnické mapy byly doposud hlavním zdrojem informací o věku lesa – jednotlivé porostní skupiny jsou zde rozděleny barvou podle 20letých věkových tříd. Na zachycení skutečného věku šumavského lesa však dvacetiletá kategorie nestačí. Mnohé mapy nedávají přesný obraz a nezohledňují odchylky ve schopnostech růstu jednotlivých stromů – extrémním příkladem je lesní porost zařazený lesnickou mapou do kategorie 80 – 100 let, ale ve skutečnosti je tvořen stromy starými 110 – 290 let.

„Věková struktura všech zjištěných pařezů naznačuje, že šumavské lesy mají blíže k lesům samovolně vzniklým na opuštěné zemědělské půdě, než k pralesům nebo vysázeným kulturám. Pro šumavské lesy je typické, že v nejhojnější mladší generaci stromů jsou přítomny rozptýleně stromy starší, výjimečně až značně staré (např. přes 200 let). Naše lesy jsou, tedy pokud jde o věk, nesmírně rozmanité,“ dodal vedoucí sekce Správy CHKO Šumava Pavel Hubený.

Jana Zvettlerová