Dlouho se v Prachaticích hrála fotbalová divize, několik let liga a nyní rychle zpět do kraje. Kde vidíš příčiny toho, že se to takhle zhouplo?
V tomto směru se již napovídalo hodně věcí. Široká veřejnost nemůže ani být obeznámena s tím, co se tady za pět či šest let událo. Bylo našlápnuto na kvalitní fotbal, fungovala spolupráce s Dynamem České Budějovice, ale před pěti lety, kdy Dynamo spadlo do druhé ligy, automaticky tato posloupnost hráčů skončila. My ze druhé ligy spadli do ČFL a po dvou letech šli dolů. Největší podíl na těch nejlepších letech mělo tehdejší vedení klubu na čele s panem Pokorným. Ten přivedl Dřevostroj Čkyně a další na to nabalené sponzory.
Proč docházelo k sestupům?
Z České fotbalové ligy ani divize to nebylo z výkonnostních důvodů. Největším problémem té doby byla ekonomická situace ve společnosti, která se samozřejmě promítla i do sportu. Na to navazovaly odchody hráčů. Letos v létě oznámilo devět hráčů, že končí a my museli situaci řešit. V divizi byly celky žáků a dorostu, což je dost velká ekonomická zátěž. Rozhodli jsme se tedy s muži odejít do kraje s tím, že si chceme vybudovat vlastní hráčské zázemí.

Prošel jsi posty hráče, funkcionáře a trenéra. Který byl nejzajímavější a kdy tě uvidíme jako rozhodčího?
Jako rozhodčího jedině v přátelském zápase a i tam si člověk vyslechne od hráčů plno věcí. Ale posty hráče, funkcionáře a trenéra mají každý své kouzlo. Trenéřina mě baví, k funkcionařině potřebuji lidi, kteří to se mnou budou dělat. Nejsnazší, nejlehčí a nejzajímavější je samozřejmě hraní. Ve všech sportech mě to zkrátka táhne pořád na hřiště, do hry.

Máš hodně kamarádů hokejistů, jezdíš si hokej zahrát. Nemrzí tě, že jsi nespojil kariéru také s hokejem?
Když byl člověk mladý, dalo se to skloubit. Já však vyrůstal v Dynamu, kde jsem hrál ligu a v dorosteneckém věku se již fotbal s hokejem nedal spojit. Hokej pro mě byl už jen zábavou. Když jsem se přestěhoval do Prachatic, tak jsem s různými partami začal jezdit na zimák do Vimperka. Tam nejde o body, ale o zábavu, i když někdy i o zdraví, ale je to dobré odreagování od fotbalu i každodenních starostí. Mám mezi hokejisty plno kamarádů a jezdím si s nimi rád zahrát.

Co vede úspěšného podnikatele k tomu, že v době jejího rozmachu firmu prodá?
Dobrý nápad. Před třemi lety přišla dobrá nabídka a cesta zase trochu jinam. Firmě jsem obětoval patnáct let a byla otázka, zda zvyšovat ještě objemy výroby, protože zakázky narůstaly mnohonásobně. Přišla nabídka a myslím, že jsem udělal správný krok. Věnuji se zase něčemu trochu jinému. Podnikám v tom, v čem předtím, ale ne v tak velkém rozsahu. Zkrátka přišel dobrý nápad, dobrá nabídka, a tak se to stalo.

Výhled z domu máš přímo na přehradu a na Husinec. K Prachaticím se obrazně řečeno točíš zády, neuvažuješ o změně?
V žádném případě o změně neuvažuji. Skutečně mám krásný výhled na přehradu a směrem na Husinec a Vimpersko, ale v žádném případě se netočím k Prachaticím zády. Ba naopak, každou chvíli mě to táhne do města, protože tady mám spoustu kamarádů. Musím se starat o fotbal i o kamarády, aby na mě nezapomněli.

Příště se Josef Veselý zeptá funkcionáře FK Lažiště a podnikatele Václava Prince.