Na zahrádce se práce pozná hned, ve škole až u maturit

Dnes odpovídá zástupkyně ředitele Vyšší odborné školy sociální a Střední pedagogické školy Prachatice Ivana Blažková.

Učíte český jazyk i výtvarnou výchovu. Je ve výuce těchto předmětů nějaký rozdíl?
Za svou učitelskou dráhu jsem učila i další předměty, například literární a jazykové praktikum nebo dramatickou výchovu či praxi. Na vyšší odborné škole učím také kulturu osobního projevu. Každý z těch předmětů vyžaduje své. Když bych měla porovnat ty dva předměty, tak si myslím, že je náročnější učit český jazyk. Žáci se musí více nutit do práce, nebaví je například pravopis, četba a podobné věci. Později přijdou na to, co je pro život užitečné, ale stojí to mnoho přesvědčování. Výtvarná výchova je na naší škole maturitním předmětem a dokonce se z něj dá propadnout. Přesto je ale její výuka v něčem jiná – podobně jako u dramatické výchovy se pedagog se žákem daleko lépe pozná. Je to dobré zejména pro třídního učitele. Čím více hodin se svými žáky má, tím je to lepší.

Myslíte si, že by měl třídní učitel zkoušet u maturity?
Je to podle mě jasné. Když člověk někoho čtyři roky učí, měl by ho i zkoušet. Před nějakou dobou se tato otázka řešila a padaly i takové návrhy, že by třídní učitel do maturity zasahovat neměl. To by podle mě ale bylo nelogické a pro žáky stresující.

Jako jeden z předmětů, který jste učila, jste uvedla kulturu osobního projevu. V čem tento předmět spočívá, a co by si z něho studenti VOŠS měli odnést?
Tento předmět se skládá z několika dosti odlišných bloků – například ze společenského chování, neverbální komunikace, stolování a stolničení, ale také z komunikace s nemocnými a umírajícími lidmi. Cílem předmětu je, aby se studenti dovedli orientovat ve všech oblastech společenského styku, jsou vlastně „vyslanci státu“ v sociální práci.

Vraťme se k výtvarné výchově. Jaký by měl být podíl talentu u žáka, který se chce orientovat na tuto oblast?
Na naši školu nebereme uchazeče na základě talentových zkoušek, ale „jen“ ověření talentu. Podle mého názoru je talent velmi dobrým předpokladem, ale sám o sobě nestačí. Stejný podíl musí tvořit soustavná práce. Navíc existuje řada výtvarných typů a jejich vyjadřování bývá dosti rozdílné – je to zkrátka složité.
Osobně se domnívám, že je důležité především žáky motivovat k práci. Trápí mě, když má někdo všechny předpoklady, ale kvůli lenosti se spokojí s průměrem.

Vraťme se k českému jazyku. Jaký je podle vás vztah naší a světové literatury? Není škoda, že se mladí lidé velice často orientují na zahraniční literaturu, když i my máme světové autory?
Domnívám se, že je to částečně i dědictví minulosti a politické situace, jakési bažení po všem západním. Například Bohumil Hrabal ale jistě má světovou úroveň. Podle mě záleží hodně na učiteli, kolik má načteno a jak dokáže žáky motivovat. Současná výuka literatury by měla omezit faktografické údaje o autorech a více se zaměřit na práci s textem – přes prožitek se může podařit autora přiblížit. Často se nepodaří ovlivnit celou třídu. Je to sice sysifovská práce, ale za těch pár lidí, kteří začnou číst a přemýšlet, to stojí.

Když mluvíme o knihách, které autory či díla byste doporučila?
Je toho spousta. Ale třeba Michal Viewegh – Báječná léta pod psa, Zdena Salivarová – Honzlová a Irena Dousková – Hrdý Budžes. Mám ráda i fantasy a science fiction – Terryho Pratchetta nebo Tolkiena.

Kromě četby je vaším koníčkem i práce na zahrádce. Co na ní pěstujete? A máte i nějaké další záliby, které byste chtěla přiblížit?
Pěstuji všechno možné. Když se něco urodí, je to radost, tedy pokud to nejsou slimáci. Zahrádka je pro mě ale hlavně způsob odpočinku a také čím dál více vnímám, že je pro mě důležitý fyzický kontakt se zemí. Buď je to mým vesnickým původem, nebo přípravou na budoucnost. Navíc, když člověk na zahrádce něco udělá, je výsledek vidět hned. Ve škole se to často pozná až u maturity. Kromě čtení a zahrádky se věnuji i výtvarnému umění. Hlavně kresbě a v poslední době kolážím. Spolu s dcerou budeme mít v prosinci výstavu v zimní zahradě Městského úřadu v Prachaticích, takže se můžete přijít podívat.

Příští úterý bude na otázky Ivany Blažkové odpovídat učitel a muzikant Jiří Vopálka z Prachatic.