Besedu s žáčky prvního stupně zahájil krátkou básničkou, ke které ho inspiroval text žákyně čtvrté třídy Ivety Dvořákové.

Na vlastní kůži

Pak si s dětmi povídal o přírodních živlech a o strašidlech a tajemných bytostech, které k nim patří. Vyprávěl a přečetl o nich několik pověstí, které pocházejí ze Stach a okolí. Některé z nich zapsali žáci školy před padesáti a více lety při hodinách slohu. Na závěr si děti vyzkoušely vytvořit vlastní pověst, ve které byl hlavním hrdinou jejich spolužák a s ním skřítci (dobrý a zlý) a kouzelné slůvko „prosím“.

O životě

Ani žáci druhého stupně nebyli ochuzeni o zajímavé povídání o starých časech a o pověstech, které odráží nelehký život našich předků v oblasti Stašska.

Ondřej Fibich šumavské pověsti sbírá a o ty ze Stašska se rád se žáky podělil.