Muž (44) byl obviněn, že se výše uvedených skutků dopustil od listopadu 2008 do února letošního roku. „V místech aktuálního pobytu v Rudolfově u Českých Budějovic a ve Vimperku a na dalších místech mimo bydliště opakovaně napadal svou družku hrubými slovními urážkami a nejméně ve třech případech i fyzicky,“ shrnula okresní státní zástupkyně. Podle ní spočíval psychický útlak zejména v zákazu styku s ostatními osobami, zákazu telefonování, opouštění bytu v jeho nepřítomnosti, kde ji měl i zamykat. Poškozená dokonce podle obžaloby nemohla disponovat ani se svými finančními prostředky, které musela svému bývalému příteli odevzdávat a byla tak zcela závislá na jeho vůli. Celá situace vyústila nejprve v ambulantní psychiatrickou léčbu poškozené a následně v její hospitalizaci v psychiatrických léčebnách.
Obžalovaný v hlavním líčení opakovaně uváděl, že mu vazba po třech měsících již působí psychické peklo a žádal o propuštění z vazby s tím, že se dobrovolně podrobí ambulantní léčbě. Podle výpovědi soudního znalce je v jeho případě ale oprávněná ústavní léčba, jelikož ambulantní léčba u něho v minulosti nebyla příliš úspěšná a ve svém jednání by mohl v případě propuštění pokračovat.

Po čtrnácti dnech spolu začali bydlet

Obžalovaný J. K. se ve svém vstupním projevu před senátem okresního soudu odvolal na své předchozí výpovědi učiněné již v přípravném líčení. Následně vylíčil soudu svou verzi společného života s bývalou přítelkyní. „Znali jsme se zhruba čtrnáct dnů a šli jsme bydlet do společné domácnosti,“ uvedl obžalovaný s tím, že na celé záležitosti a jejich vztahu jej nejvíce mrzí tahanice o dvě nezletilé děti, které má jeho bývalá přítelkyně z předchozího manželství. Dále uváděl, že na poškozenou nikdy nevztáhl ruku. „Jsem věřící. Občas jsem jí vynadala, ale to bylo kvůli její laxnosti ve vztahu k úřadům a hodně mne mrzely i dluhy, které v minulosti nadělala a o kterých jsem nevěděl,“ uvedl obžalovaný.
Rozporoval také výpověď poškozené, že neměla možnost volného pohybu. „Doma jsem ji ani jednou nezamkl. Chodila na nákupy a venčit psy,“ podotkl s tím, že jí nezakazoval ani telefonování a svá slova doložilo tím, že se sice dvakrát rozešli, ale v obou případech se k němu bývalá přítelkyně opět vrátila.

Peníze jsem mu musela dát

Podle výpovědi poškozené se s obžalovaným seznámili v červnu roku 2008 na inzerát. „Nejprve se mnou jel ke mně do pronájmu, pak jsme si našli na inzerát společné bydlení a tam jsme se pak nastěhovali i s mými dětmi,“ sdělila soudu úvodem. Byt ve Vimperku, kde mělo podle obžaloby docházet k výše uvedeným skutkům ze strany obžalovaného, si našli na vývěsce. Již v září 2008 začaly první neshody a následovalo první rozhodnutí poškozené od J. K. odejít. „Vzala jsem děti a odstěhovali jsme se k mým rodičům. Tam za mnou obžalovaný přijel a choval se docela jinak, tak jsem mu uvěřila a vrátila jsem se k němu do Českých Budějovic,“ dodala.
Podle jejích dalších slov měli na začátku společného soužití oba určité finanční prostředky. „Měla jsem peníze z prodeje bytu, který jsme koupili s bývalým manželem. Ty jsem obžalovanému po našem seznámení na jeho naléhání dala s tím, že prý to bude lepší kvůli případným sporům s mým bývalým manželem. On prý měl také nějaké peníze, mluvil něco o částce kolem jednoho milionu korun, ale výpis z banky nebo nějaká důkaz jsem neviděla,“ tvrdila před soudem poškozená. Ta sama se dostala do finančních obtíží a v nejbližší době bude před soudem znovu ve věci úvěrového podvodu za nákup vozidla Škoda Super od leasingové společnosti. Jak dále opakovaně uvedla, sama měla dvě vozidla, zmíněný super a dále peugeota, obžalovaný pak vlastnil další Škodu Super. „Vždycky se ale jezdilo jen s mými auty, s jeho nikdy, to stálo ve stodole vyčištěné,“ doplnila.

Pod tíhou událostí se zhroutila

Společné soužití s obžalovaným a pravděpodobně také tahanice o děti s bývalým manželem, neustálé stěhování, nedostatečný příjem a dluhy vyvrcholily u poškozené ve zhoršený zdravotní stav, který byla začátkem letošního roku nucena řešit ambulantní psychiatrickou léčbou a následně i hospitalizací v psychiatrické léčebně. I zde ji podle slov poškozené ale obžalovaný našel. „Vůbec netuším, jak se to dozvěděl, vydala jsem přísný zákaz všem sdělovat mu, kde se nacházím,“ líčila ve své výpovědi. Nicméně prostřednictvím zdravotnického personálu jej požádala o přivezení osobních věcí a hotovosti ve výši tisíc korun. To obžalovaný za dva dny po té splnil, následně už pak s ním ale mluvit nechtěla. Po odchodu z léčebny se pak nastěhovala k sestře. Krátce na to jí volali rodiče, že u nich obžalovaný byl a dožadoval se adresy, kde se jeho přítelkyně nachází.
„Do léčebny jsem musela, protože takový život už jsem neunesla, bez peněz, bez lidí, bez práce, rodiče se mnou nemluvili, protože i jim jsem kvůli obžalovaném u dlužila přes sto tisíc. Ty jsem si vypůjčila, abych splatila nějaké dluhy, ale vždy mi je sebral a už jsem je neviděla. Dvakrát jsem mu dala šanci, protože ho rodina odkopla a chtěla jsem mu pomoci,“ rozplakala se při těchto slovech bývalá přítelkyně obžalovaného. Ani on její slova v tu chvíli neunesl a rozplakal se.

Rodiče nic nevěděli

Před okresním soudem pak vypovídali také rodiče poškozené. Jak podle matky, tak i podle otce netušili, co jejich dcera prožívá. Vypovídali však především o posledních návštěvách obžalovaného, kdy u nich hledal jejich dceru a dožadoval se adresy jejího tehdejšího pobytu. „U nás byli spolu jen asi jednou na začátku jejich vztahu. Pak jsme vůbec nevěděli, kde jsou. Dcera nemohla telefonovat, protože neměla kredit a on jí nedal peníze, aby si ho koupila. Nevěděli jsme ani to, že je dcera hospitalizovaná, ani důvod proč,“ uvedla mimo jiné matka poškozené. Podle jejích dalších slov se pak za rodiči dostavila dcera s obžalovaným jen ve chvíli, kdy potřebovali půjčit peníze. „Když už jsme vybrali všechno, pak už nepřijeli,“ dodala.
I když matka důle svých slov o problémech s obžalovaným nic nevěděla, při jedné z návštěv si všimla starší podlitiny pod okem. „Viděla jsem, že má starší monokl, ale nic mi neřekla a já se neptala. To byla možná chyba. Možná by to skončilo dřív,“ dodala s tím, že vždy měla z obžalovaného divný pocit, ale nikdy jim osobně nevyhrožoval. „Zřejmě se ho bála, když ani nám nic neřekla. Když od něj poprvé odešla k nám, i druhá dcera jí říkala, ať se k němu nevrací, ale ona přesto odjela,“ uzavřela matka.
Také podle výpovědi otce ve společném kontaktu s dcerou nebyli. „Přijeli jenom, když potřebovali peníze, ale na co, to jsme nevěděli. Nakonec jsem jim takhle půjčil přes sto tisíc korun. Jestli měla nějaké peníze předtím, to nevím, já jsem jim dal, co potřebovala,“ doplnil.

Chování obžalovaného vyžaduje ústavní léčbu

Soudní znalec v oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie, který se hlavního líčení účastnil, včera neshledal žádné nové relevantní diagnostické poznatky, kvůli nimž by byl nucen přehodnotit svůj posudek. „Byl jsem přizván policejním komisařem a měl jsem k dispozici kompletní trestní spis i kompletní zdravotnickou dokumentaci. V březnu jsem mohl ve vazební věznici zevrubně vyšetřit obžalovaného psychiatricky. Závěry mého posudku jsou podle mého mínění nesporné a jednoznačné a nemám o nich žádné pochybnosti,“ potvrdil před soudem znalec.
„Můj závěr je ten, že obžalovaný je skutečně duševně nemocným člověkem, nepředstírá žádnou duševní chorobu. Je to duševní choroba fyzického průběhu, při níž se mísí depresivní a manické příznaky s příznaky schizofrenními, je to smíšená schyzo-afektivní psychóza. V době, kdy se měl údajně dopouštět činů popsaných v obžalobě, probíhala u něho manická fáze poruchy, ztrácel kontakt s realitou, byl pod vlivem vývyšných a vztahovačných bludů. Můj závěr ohledně rozpoznávací a ovládací schopnosti je ten, že rozpoznávací schopnost byla zcela vyloučena a ovládací byla podstatně snížena. Obžalovaný se sice v minulých šesti letech ambulantně psychiatricky léčil, ale jeho spolupráce byla nevalná a výsledky léčby byly zanedbatelné, špatné. Navrhuji, aby konečně bylo přistoupeno k léčbě řádné a adekvátní a tedy soudem nařízená ochranná psychiatrická léčba formou ústavní, na kterou by navázala forma ambulantní,“ vyzval soudní znalec.
Odpovídal pak na dotazy předsedy senátu, státní zástupkyně a obhájce obžalovaného.
„U této choroby dochází ke spontánním stavům jakéhosi odeznění, které trvají různě dlouhou dobu od týdnů přes měsíce až po několik roků. Po té přichází znovu atak choroby buď, je více zabarvena depresivními projevy nebo více manickými projevy, kde hrozí spíše agresivita. Protože v uplynulých šesti letech proběhlo více těchto manických stavů a minimálně jedna depresivní, mohl by takový průběh být i v dalších letech,“ upřesnil k otázce, jaká by mohla být prognóza obžalovaného v případě, že by se neléčil.
„Mohlo by nastat i spontánní uzdravení, ale netrvalo by to dlouho a je to poměrně nejisté.
U obžalovaného navíc netrvají remise uzdravení příliš dlouho, jsou to spíše dny a týdny než měsíce a roky. Manické stavy přitom trvají rok, rok a půl, depresivní jsou kratší v řádu týdnů.
Pokud jde o osobu poškozené, záměrně se jako psychiatr vyhýbám sociální patologii, to mně nepřísluší. Skutečnost, že obžalovaný nebyl dobře vychován, že nikdy nebyl stoprocentně a plně sociálně adaptován, a že si hledá záměrně partnerky odpovídajícího typu, jako je on, to mi nepřísluší.,“ doplnil soudní znalec, podle jehož názoru je obžalovaný relativně pro společnost nebezpečný, specificky pro jeho bývalou přítelkyni.
Pokud by soud především na základě jeho znaleckého posudku zprostil obžalovaného viny z důvodu zdravotního stavu a nařídil mu ústavní léčbu s tím, že by jej současně propustil z vazby a obžalovaný by byl propuštěn, a po nějakou dobu by tím pádem byl na svobodě, vzniklo by podle soudního znalce určité riziko, že by mohl pokračovat v ofenzivních reakcích spíše typu stolkingu.
Pokud se týká případné ústavní léčby, tu znalec odhadl časově spíše na týdny, spíše dva měsíce před nastoupením soustavné ambulantní léčby. „V minulosti obžalovaný vždy ústavní léčbu odmítl. Lékařka, která jej měla v napůl ambulantní léčbě hospitalizace navrhovala, ale on je odmítl a ona neměla právní relevantní důvod ho k ní donutit. Já tento důvod nyní vidím.
Domnívám se, že by se obžalovaný ve svém manickém psycho-afektivním stavu dominantně a ofenzivně choval ke komukoli, kdo by s ním žil ve společném vztahu. Ať už by se jednalo o ženu, která je submisivní, která je nedostatečně sociálně vyzrálá, o něco podobného by se pokoušel u ženy sociálně dobře adaptovaná a asertivní, ovšem ta by mu to brzy zatrhla,“ uvedl dále znalec k podílu vztahu s jeho bývalou přítelkyní na jeho zdravotním stavu uvedl, že riziko by bylo stejné. „Bývalá přítelkyně podle vyšetření ale snáze podlehne podobnému chování,“ uzavřel soudní znalec v oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie.

Rozsudek je pravomocný

Obžalovaný byl včera při hlavním líčení nakonec zproštěn obžaloby v plném rozsahu z důvodu jeho zdravotního stavu a byla mu soudem nařízena ústavní léčba s okamžitým nástupem. Všichni zúčastnění se na místě vzdali práva odvolání a rozsudek je tudíž pravomocný. Pokud se týká nároků poškozené a jejího otce na vrácení peněz a vzniklou finanční škodu, to nebylo předmětem hlavního líčení a poškození byli odkázáni na občansko právní řízení.