„Na přelomu října a listopadu schvalujeme plán zimní údržby. V něm máme dány úseky, které jdou na řadu jako první. Víme i to, kde je například více linkových spojů, nebo kde ubyly, a podle toho sestavíme priority, kterých se pak následující zimu držíme,“ vysvětlil ředitel prachatické SÚS Jiří Růžička s tím, že šoféři jednotlivých sypačů ale reagují podle pokynů dispečera, jemuž se hlásí případné problémy na různých místech v regionu. Třeba zablokovaná místa na hlavních cestách, kde se hromadí vozidla, se v tu chvíli stávají pro silničáře prioritou.

Sklady s posypem jsou ale zatím připraveny na případný další nápor sněhových vloček. Mají totiž připraveno zhruba čtrnáct set tun soli a dva a půl tisíce tun drti. „Inertní posyp lze případně doplnit okamžitě, ale závoz soli je tak do tří dnů od objednání,“ potvrdil Růžička. Její použití je proto potřeba hlídat a včas doplnit, aby jí bylo dostatek.

Práci silničářům někdy komplikují chráněné oblasti na území šumavského národního parku. „Jsou místa, třeba na silnici z Volar na hranice, přesně od odbočky na Soumarský most k přejezdu v Lenoře, kde solit vůbec nesmíme,“ potvrdil Růžička.

Na některé úseky má SÚS výjimku. Ve chvíli, kdy je nutné solit, třeba vinou ledovky, je potřeba zkonzultovat stav komunikace s ochránci přírody a použití chemického ošetření zdůvodnit.

Takové „výjimečné“ úseky jsou na Prachaticku dva a jde o silnici pod sjezdovkou Kobyla na Zadově a silnici na Želnavsku u Slunečné. Výjimky však nejsou trvalé, a pokud na správě parku vědí, že je vozovka sjízdná, sypač tam sůl prostě rozprášit nesmí.