Dva mužské a jeden ženský tým se účastnil závodů v typicky šumavské disciplíně, kdy jediným cílem bylo co nejrychleji vyšnupat tři gramy tabáku, tedy přibližně jednu vrchovatě naloženou kávovou lžičku.

Mezi spolky z Rakouska a Německa se Češi rozhodně neztratili, přestože z rovného tuctu českých borců neměl nikdo se šňupáním zkušenosti a pravidla i strategii zjišťovali přímo na místě. Léta praxe totiž nahradila elegance, což ocenil jak bavorský tisk a televize, tak i samotní návštěvníci slavností.

„Při samotném šňupání to nebylo zas tak nejhorší. To přišlo až v zápětí. Ale brali jsme to jako zajímavou zkušenost a hlavně další krůček k prohloubení partnerských vztahů mezi Volary a Perlesreutem,“ zhodnotil soutěž volarský místostarosta Robert Pročka. Ten si domů nakonec odvezl i balíček šňupacího tabáku a tak se třeba napřezrok s volarským týmem do Perlesreutu vrátí.

Přestože do Volar ani do Vimperka nakonec žádná z cen neputovala, česká účast zas tak marná nebyla. „Nešlo o to vyhrát, ale ukázat, že Šumava je jen jedna a máme mnoho společného, ať jde již o Bavoráky, Rakušáky či Čechy. Navíc se zde zrodili zárodky další spolupráce a tak lze předpokládat, že přátelé z Perlesreutu se napřezrok účastní nějaké zajímavé akce pro změnu zase u nás,“ přidal se s pozitivním pohledem volarský radní Roman Kozák.

Jak bylo řečeno, česká výprava si sice se šňupáním poměrně dobře poradila a na slavnostech rozhodně nezapadla, nicméně, jak potvdili všichni zúčastnění, šňupání se v budoucnu nikdo dál věnovat nehodlá.

Jaroslav Pulkrábek