Nejprve výchova

„Mám dvě děti ve věku sedm a třináct let. Dcerka nastoupila v září do první třídy. Já sama studuji, každý pátek chodím do školy. Snažím se dodělat si maturitu. Samozřejmě, že chci být blízko svých dětí. Nedokáži si představit, že budu někam dojíždět a autobusem se vracet pozdě odpoledne nebo dokonce večer. Kdo se mi postará o malou? Třináctiletý syn s ní nemůže být každý den a hlídat ji,“ říká Gabriela Jeřábková z Prachatic.
Podle jejích slov nepřipadá v úvahu ani práce na směny. „Navíc si myslím, že mi jen těžko zaměstnavatel umožní každý pátek chodit do školy. Já jsem ale jen vyučená, takže bych mohla pracovat ve fabrice. A ty na jednu směnu obvykle nejsou,“ pokračuje.

Individualismus

„Každý zprostředkovatel bere v úvahu překážky uchazeče o zaměstnání. Proto jsou samoživitelkám s malými dětmi nabízeny takové pozice, aby se mohly starat o dítě,“ říká zástupce ředitele prachatického úřadu práce Jan Dudek.
Doplnil, že možnost studia pak upravuje zákoník práce a je na zaměstnavateli a zaměstnanci, jak se domluví.

Více v tištěném vydání ve čtvrtek 20. března 2008.