Trojici besed pak mělo korunovat odhalení pamětní desky dalšímu významnému studentovi téže školy, literárnímu kritiku a historikovi Janu Lopatkovi.Jiří Slavíček, v českém exilu působící pod pseudonymem Adolf Bašta, však v pátek 4. března zcela nečekaně zemřel a odhalení pamětní desky se tak rázem proměnilo i v uctění památky toho, kdo ji měl odhalovat.„Jan Lopatka se narodil 7. února 1940 v nedalekém Zdíkově a mezi lety 1954 až 1957 absolvoval jedenáctiletou střední školu ve Vimperku, která tehdy byla v budově základní školy. Vystudoval češtinu a dějepis na Karlově Univerzitě. V roce 1976 vypracoval znalecký posudek pro obhajobu v procesu s Plastic People a DG 307. Po podpisu Charty 77 střežil Výrobní družstvo invalidů a myl nádobí ve Státní knihovně v Klementinu. Spolu s Václavem Havlem založil Edici Expedice, podílel se na exilovém Slovníku zakázaných autorů, sestavil Havlovy Dopisy Olze. Po listopadu 1989 se vrhl do literárního života, přednášel, redigoval, vydával, organizoval, udržoval legální pokračování Kritického sborníku za velmi svízelných materiálových podmínek. V dubnu 1993 převzal cenu Toma Stopparda. Zemřel 9. července 1993 a je pochován na hřbitově u Břevnovského kláštera,“ prozradil života běh Jana Lopatky šéf kulturního odboru vimperské radnice Miloš Beneš.Na slavnosti nechyběly ani vzpomínky spolužáků a svou troškou do mlýna přispěl i ředitel Národního parku Šumava Jan Stráský. Ten přiznal, že po přečtení knihy a následně i Lopatkovy recenze, se musel ke knize několikrát vrátit, jelikož si uvědomil, že mnoho aspektů mu při prvním čtení uniklo.Jaroslav Pulkrábek