Skautování totiž není jenom o vázání uzlů, opékání buřtů a morzeovce. To všechno jsou totiž pouze prostředky, stejně jako desítky dalších věcí, které jsou viditelné na první pohled a vytvářejí obraz skautingu. O tom se koneckonců můžeme přesvědčit i ve Vimperku, kde pracuje jak dívčí, tak chlapecký skautský oddíl.
Ta málo viditelná stránka skautingu se projevuje poněkud jinak. „Nedávno jsme například stavěli stany na výpravě a u jednoho byli tři kluci, u dalšího dva a moc jim to nešlo. Tak se jeden z těch tří sebral a šel těm dvěma sám od sebe pomoct. Nebo, když je třeba uvařit oběd, a sedmičlenná skupina se musí dohodnou, co budou vařit, jestli to umějí, co budou potřebovat a kdo co udělá. Nebo když se děvčata sama rozhodla, že budou vyrábět drobné dárky na vánoční trhy a výtěžek z této akce pošlou do hospicu. Není lepších způsobů, jak učit manažeringu, týmové práci či sociálnímu cítění,“ prozradil, v čem se mimo jiné skrývá podstata skautského snažení, vůdce vimperského střediska Jaroslav Pulkrábek.
Vimperští Junáci se před nedávnem přestěhovali do nové klubovny v jednom z panelových domů a přestože je jim tam poněkud těsno, nestěžují si. Hlavně, že mají střechu nad hlavou. Navíc jim vyšel vstříc i jeden z vimperských podnikatelů a v prostorách zámeckého pivovaru zdarma uskladnil desítky beden s táborovým vybavením.
Přestože by se dalo očekávat, že mezi táborem a začátkem školního roku mají skauti volno, není tomu tak úplně. V plném proud jsou přípravy na nábor nováčků a je třeba dát do kupy i klubovnu.
„Rádi bychom přijali pár nových členů a zájemce chceme pozvat druhou zářijovou neděli do kulturního střediska, kde budeme promítat fotky z tábora a dalších akcí a kde se budou moci seznámit s tím, co děláme,“ pozval na první akci nového školního roku Jaroslav Pulkrábek. Jen krátce poté se pak skauti chystají dobýt nejvyšší šumavský vrch Javor, domluvenu mají brigádu, která by měla vylepšit jejich rozpočet a rozběhne se pravidelný kolotoč schůzek, výprav a dalších aktivit.