Cesta, která je v majetku obce Hracholusky, začíná u Jízdárny v osadě Žitná a napojuje se na silnici 145 v blízkosti Vilímkovského rybníka. Měla by sloužit zejména majitelům pozemků ze Žitné, napojení na hlavní tah by tedy podle všeho nemělo být příliš využíváno.
„Je to jen náhoda, že tato cesta navazuje na hlavní komunikaci. Podle projektu by měla být určena zejména pro zemědělskou techniku. Je sice jasné, že to bude komunikace veřejná, nebude ale na hlavní silnici stavebně napojena a nebude proto značena ani dopravními značkami. Oficiálně končí zhruba sto metrů pod hlavní silnicí,“ vysvětloval starosta obce Hracholusky Václav Vozábal.

Ve skutečnosti ale cesta na hlavní silnici napojena je, a je proto jasné, že pokud její sjízdnost nebude upravena dopravním značením, mohla by být využita i pro jinou dopravu, než kvůli které vznikla. Vzhledem k tomu, že na hlavní silnici navazuje v ne příliš přehledných místech, hrozí, že by se mohla stát místem dopravních nehod. „Podle mého názoru by měla být cesta klasifikována jako účelová s tím, že by na ni měl být omezen vjezd běžným vozidlům. V místě, kde se cesta napojuje na komunikaci vyšší třídy, by totiž jinak musela být křižovatka, což v těchto místech nedoporučuji. Vozidla zde mají vysokou rychlost a křižovatka by nemusela být bezpečná, místo je nepřehledné,“ konstatoval velitel Dopravního inspektorátu Policie ČR Martin Grožaj.

V případě, že by cesta byla využívána také jako cyklostezka, musela by podle něj být označena také značkami. „Podle mého názoru by měl být sjezd na cestu označen červenými sloupky, tak, jak je to v takových případech obvyklé. Rozhodně si dám pozor na to, aby tam křižovatka nevznikla,“ ujišťoval Martin Grožaj s tím, že značení v takovém případě zajišťuje vlastník komunikace, v tomto případě obec.
Pozemkové úpravy v oblasti a tudíž i stavbu cesty zajišťoval Územní odbor Pozemkového úřadu v Prachaticích. „Ta cesta je jen završení prací, které trvaly přes deset let. Jejím účelem je zpřístupnit pozemky jejich uživatelům,“ vysvětloval František Šebesta z prachatického Pozemkového úřadu a přiblížil všechny peripetie, které stavbě cesty předcházely, například přerozdělování pozemků mezi jejich vlastníky a hledání adekvátních náhrad.
„Mezi Žitnou a Oborou vznikly tři cesty v celkové délce dvou tisíc tří set metrů. Podle projektu měla být jejich cena zhruba čtrnáct milionů korun. Výběrového řízení se zúčastnilo dvacet firem a výsledná částka se zastavila přibližně na devíti milionech a třech stech tisících korun,“ upřesňoval František Šebesta s tím, že součástí pozemkových úprav je i krajinotvorná funkce a součástí cesty jsou i záchytné stoky, které umožní odtok vody z polí. „Pozemková úprava spočívá ve zlepšení hospodaření a svobodného nakládání z pozemky. Zlepšená přístupnost navíc zvyšuje cenu pozemku. Konkrétně kolem Žitné byly v poslední době takové úpravy dvě, jedna začala v roce 1998, ta druhá v roce 2003. To znamená, že takový proces může trvat i dvanáct let,“ vysvětloval Šebesta.

Za tuto dobu pozemkový úřad vypracuje návrh území, které projednává s majiteli pozemků. Po jeho schválení je změna zanesena do katastru nemovitostí. Jako vedlejší produkt vzniká digitální katastrální mapa.

Pozemkový úřad ale s cestou po jejím dokončení nemá nic společného, zůstává totiž v majetku obce. „V místech, kde se cesta napojuje na komunikaci vyšší třídy, je takzvaná stávající cesta, jejíž úpravu jsme neprováděli. Tento výsledek nebyl plánovaný a záleží na vlastníkovi, jak si cestu označí,“ zakončil Šebesta s tím, že druhou možností by bylo vystavění odbočovacího pruhu na silnici 145, například při stavbě stoupacího pruhu do kopce na Oboru. Silnice ale spadá pod krajskou správu. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by se silnice mohla veřejnosti otevřít.

Radek Štěpánek