Svátek jednoho z předních českých patronů a patrona Polska a Uher, totiž připadl na Velikonoce a ty mají pochopitelně přednost. Věřící z prachatického vikariátu i ze sousedního volyňska však o svoji příležitost ke společnému putování nepřišli.„Hlavní slavnost je sice v neděli, ale je již několikaletou tradicí, že den před tím se poutníci vydají z několika různých míst, aby se zde pak sešli na bohoslužbě. To je dáno i tím, že kněží těžko v neděli najdou čas, aby mohli putovat se svými farníky. V sobotu to je již lepší,“ vysvětlil, proč se poutníci ke kostelu, který ač již neleží v pásmu Šumavy, stojí v nadmořské výšce okolo devíti set metrů, vimperský kaplan Jaroslav Filip. Ten se spolu s farářem Michalem Pulcem a s desítkou věřících vypravil na pouť z Vimperka a čekala je přibližně desetikilometrová tůra. Zde se pak setkali s poutníky Prachatic a Malenic a pro ty, kteří si na pěší cestu již netroufli, byly vypraveny autobusy. „Toto místo je spojeno se silným svatovojtěšským kultem a dříve se místo Lštění používaly i úřední názvy Vojtěch či Svatý Vojtěch. Dříve se zde poutě konaly čtyřikráte v roce a to na Pondělí velikonoční, na svátek Svatodušní, svátek Nanebevzetí Panny Marie a samozřejmě na Vojtěcha. Po delší přestávce se pak před asi čtyřmi roky podařilo poutní tradici, ke které pěší putování neodmyslitelně patří obnovit a tak, přestože hlavní mše svatá se koná zítra, byl i v sobotu kostel plný,“ podotkl k tradici svatovojtěšských poutí pater Pulec. Po mši svaté, kterou celebroval polský kněz a volyňský farář Bogdan Ganczarski společně se třemi dalšími kněžími, bylo před farou připraveno občerstvení, opékání buřtů a živá muzika. To, že Vojtěch je velice blízký nejenom Čechům, ale i Polákům podtrhuje skutečnost, že jak sobotní, tak nedělní bohoslužbu vedli Poláci, když v neděli přijel z Křemže pater Andrzej Urbisz a to v době, kdy v Římě probíhalo blahořečení bývalého papeže Jana Pavla II.Jaroslav Pulkrábek