Členy, kteří jsou rozděleni do skupin podle věku, už několik let trénuje Miroslav Pileček. „Kroužek je v nabídce prachatického Domu dětí a mládeže zhruba od roku 2005. Není to ale jeho úplný začátek, protože zhruba dva roky předtím tady hokejbalisté také trénovali. Ti se ale právě v roce 2006 osamostatnili a dnes tvoří skupinu, která se už věnuje výkonnostnímu sportu,“ vyprávěl trenér mladší generace hokejbalistů. Upřesňuje, že kroužek prachatického domečku je vhodný pro děti od devíti let. Horní hranici podle jeho slov poté tvoří patnáctiletí sportovci. „Určitě mohu říct, že návaznost mezi staršími hokejbalisty, kteří se věnují již zmíněným výkonnostním sportům, a mladšími tady je. Ti, co se totiž chtějí věnovat hokejbalu dále, většinou míří k profesionálům,“ prozradil Miroslav Pileček. A stejně jako profesionálové i děti, které chodí do kroužku, začínaly pěkně od píky. „Nejprve získají základní informace o hokejbalu, a také jim před vlastním tréninkem poradím, jaké vybavení musejí mít. A to od hokejky až po chrániče a přilby. Mnohdy se tak stane, že děti začínají s obyčejným vybavením. Postupně si ale shánějí lepší, které například dostanou i jako dárek pod stromeček nebo k narozeninám,“ s úsměvem vyprávěl vedoucí hokejbalistů. A když už mají mladí sportovci potřebnou výbavu, mohou se vrhnout do tréninku. Ten podle slov Miroslava Pilečka samozřejmě začíná rozcvičkou, kdy se děti pořádně protáhnou. „Poté se už můžeme věnovat jednotlivým činnostem. Učíme se například, jak správně vést míček, přihrávky, zpracování míčku, ale také samotnou střelbu na branku. Samozřejmostí je i hra dva na jednoho, nebo naopak. Druhou část tréninku pak tvoří řízená hra. Při ní se hráči rozdělí do družstev a já se stávám rozhodčím. A i při hře se děti učí. Musí si totiž dávat pozor, zda doopravdy plní funkci, kterou v rámci družstva mají. Obránce si tak kontroluje, jestli je skutečně v obraně, útočník zase v útoku. Je to kolektivní hra, a tak je důležité, aby systém hry měly děti zažitý,“ mluvil o trénincích, při kterých se hokejbalisté učí hráčskému myšlení, perifernímu vidění a kolektivnímu pojetí hry. Mladí hokejbalisté se scházejí dvakrát týdně. V době sezony se stává místem tréninku hřiště v areálu Domu dětí a mládeže. „V zimě se zase schováme do tělocvičny, kde se věnujeme i doplňkovým činnostem, jako je například florbal. I když je pravda, že pokud je příznivá zima, trénujeme spíš venku. Někdy jsme tak vydrželi na hřišti třeba i do Vánoc. V chladnějších měsících to ale nepřeháníme. Rozhodně tak neběháme na zasněženém hřišti. Přece jenom musíme dodržovat nějaká hygienická pravidla. Na druhou stranu ale trénink na čerstvém vzduchu, i když je trochu chladněji než třeba na jaře, vede děti i k určité odolnosti a překonání sama sebe. Jednou týdně také trávíme čas v naší klubovně a právě tady se členové kroužku seznamují s teoretickou přípravou. Tím jsou třeba pravidla, ale i informace o těchto sportech,“ prozradil Miroslav Pileček. I teorie je totiž pro mladé sportovce velmi důležitá. Inspirovat a „okouknout“ mohou mladí hokejbalisté i své starší kolegy. „Po nás nastupují na trénink vyspělejší hráči. Děti z našeho kroužku se tak na jejich trénink mohou podívat. O hokejbalu a všem, co je o tomto sportu zajímá, popovídat a nechat si od zkušených hráčů poradit,“ uzavřel vyprávění trenér mladých hokejbalistů Miroslav Pileček.