Vy jste nejen členem hodnotící komise, ale především ředitelem Gymnázia v Prachaticích. Při loňském předávání ocenění Talent okresu zaznívalo poměrně často jméno právě vaší školy. Jak na vás působí, když vidíte, jak úspěšní jsou vaši studenti?


To je záludná otázka, docela rád bych ji považoval za řečnickou, ale vy jistě chcete odpověď. Samozřejmě, že jsem rád a jsem pyšný na děti, které u nás máme a které vzděláváme, na kantory, kteří dovedou takové talenty odhalit a dotáhnout do finálních výsledků. I když na některých výsledcích až takovou zásluhu nemáme. Když nic jiného, vytváříme alespoň na škole takové prostředí, že se daří studentům své záliby a koníčky pěstovat i na takto vysoké úrovni a navíc se jim při tom daří úspěšně studovat. Pro mne je to signál, že některé věci děláme dobře.


Nejvíce nominací bylo ve sportovní kategorii, naplnit se víceméně podařilo i další kategorie vyjma technické. Ta zůstala zcela bez odezvy. Proč tomu tak podle vás je?


Abychom tomu dobře rozuměli. Nominovat lze pouze na základě nějakých výsledků. Je potřeba, aby záliba či aktivita, které se studenti věnují, vytvářela také soutěžní prostředí. To jsou olympiády či sportovní soutěže. Proto právě takové kategorie mají nejvíce adeptů, protože se mají lidově řečeno kde poprat a s kým se měřit a získat konkrétní výsledky. Speciálně technické obory mají problém v tom, že není dostatek podobných soutěží. Možná by to chtělo vyprofilovat zadání, aby bylo jasné, co se technickou kategorií rozumí. Ovšem v podmínkách našeho regionu bych si dovedl představit některé školy, které se na technickou aplikaci zaměřují. Není jich mnoho a jistě nemají tak široké spektrum soutěží, z nichž je možné rezultovat výsledky, které pak může hodnotící komise brát na zřetel.


V rámci hodnocení jste museli srovnat přes padesát nominací, nicméně jen z devíti školských zařízení. Zaznělo, že je to trochu škoda. Jak byste oslovil školy, aby i ony posílaly své nominace?


Je třeba na ně apelovat ve smyslu, aby si všímaly svých dětí a pečlivě zvažovaly, zda tam není někdo, kdo by si zasloužil být do této ankety nominován a považoval by to pro sebe za prestižní záležitost. Chápu to spíše jako odpovědnost té které školy. My se snažíme vytvářet prostředí, dáváme jakousi nabídku a samozřejmě nás potěší, když toho využije co nejvíce školských zařízení. Pokud to někdo neakceptuje, je nám to tak akorát maximálně líto za ty děti, které by mohly být nominovány, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme dělat.