Možná ani zase tak stále hladová nebyla, Josef byl totiž natolik zručný řemeslník, že si mohl dovolit koupit kus té flákoty u řezníka. Navíc měl při chalupě malé hospodářství, které i tak početnou rodinu dokázalo jakž takž uživit. Ale neustálé posedávání na verpánku a jednotvárnou práci při opravách či šití nových bot bylo třeba vyvážit nějakou živější a napínavější činností. A tím se kratušínskému ševci stalo pytlačení.
Věděl, že před ranní mší v záblatském kostele hajný do lesa nepůjde a po ní se všichni místní chlapi až do odpoledních hodin zdrží v hospodě. Les měl tedy na celé půldne pro sebe. Šoural si to s flintičkou, kterou jeho děda přivezl z války s Prejzáky a koukal, kde se mihne nějaký ten ušák, bažant či tetřívek. Na nic většího si totiž Josef netroufal a ostatně, jak už bylo řečeno, všechno to pytlačení dělal vlastně jen pro radost z lovu a aby si protáhl záda po tom nekonečném ševcování. Přešel řeku, minul mlýn a vyškrábal se až nahoru na vysoký kopec. Sluníčko zlatavě hřálo, les hrál všemi barvami a přestože si švec ještě nevystřelil, bylo mu tak nějak příjemně u srdce. Z té krásy a pokoje kolem ho však znenadání něco vyrušilo. Zaslechl nějaké nepatřičné naříkání a rámusení, přicházející zpod vysoké skály, kterou zrovna minul. Opatrně se podíval přes její okraj, a to, co dole spatřil, mu přímo vyrazilo dech. Hajný, co tu býval před lety, a který již dobrých deset let hnije na záblatském hřbitově, štípal starou rezavou a tupou sekerou polena a dávno mrtvý hospodský zas z jednoho sudu do druhého přeléval zvětralé pivo. Švec přemohl strach a pustil se po svahu dolů k oběma nešťastníkům, aby se pozeptal, co to tu vyvádějí. A odpověď jej věru nepotěšila. Hajný dlouho kradl dřevo a místo knížecí pokladny bohatla jeho kapsa. Hospodský zas celý život šidil hosty a málokomu dal plnou míru, i když si ji poctivě zaplatil. Hajný tu teď po smrti musel všechno to nakradené dříví tupou sekerou naštípat a poskládat do hranice a šenkýř pak v půllitru beze dna přelít z jednoho sudu do druhého stejně tolik piva, o kolik své hosty ošidil. A tu ševci došlo, že podobný trest čeká na každého, kdo nepoctivým způsobem nabyl nějakého jmění a nebo si přivlastnil, co mu nepatřilo. Už se viděl, jak tu sedí spolu s oběma hříšníky a musí stáhnout a vydělat všechnu tu zvěřinu, kterou za léta pytlačení uzmul z panského talíře.
V dáli se ozval zvon svolávající ke mši u svatého Jána v Záblatí, švec vrazil hajnému do ruky flintičku a upaloval domů, co mu jen nohy stačily. Z pytlačení byl Josef nadobro vyléčen a navíc se rozhodl každou neděli, když se s překvapenou rodinou vydal na bohoslužbu, zapálit svíčku u hrobů hospodského i hajného. Za to, že mu jejich nešťastný úděl otevřel oči a možná zachránil jeho duši od věčného zatracení.

Jaroslav Pulkrábek