Kdy byl váš první kontakt s judem?
To bylo v roce 1981, společně s mými spolužáky Josefem Šímou a Petrem Růžičkou ze základní školy, kteří již oddíl judo navštěvovali dříve. A s výše jmenovanými, ale i ostatními, držíme skvělou partu dodnes.

Jakých největších sportovních úspěchů jste dosáhl?
Na mistrovství republiky v Jičíně v 1997 to bylo pro mě nečekané 3. místo. Pak o dva roky později na mistrovství republiky v Praze na Folimance také 3. místo. V roce 2000 zase na mistrovství republiky v Praze na Folimance už to bylo vytoužené 1. místo. Poté následovalo několik závodů za národní tým, nejzdařilejším pro mne bylo 3. místo družstev ve španělském Madridu. Při předposledním Mistrovství Evropy veteránů do 34 let jsem vybojoval 2. místo a v minulém roce jsem si z mistrovství republiky veteránů přivezl místo první.

Jak jste dodržoval životosprávu během závodní činnosti?
S životosprávou jsem si nikdy nedělal velkou hlavu. Jídelníček jsem nikdy napsaný neměl, co mi připravili na talíř, to jsem snědl.

Co říkala a říká rodina na vaše hodiny a dny strávené v tělocvičně a po turnajích?
Po návratu z vojny přišel první impuls vrátit se k judu od mé přítelkyně, nynější manželky. Kloubím práci, sport, rodinu. A musím říct, že někdy je to opravdu těžké.

Následují vašeho příkladu vaši synové?
Oba synové jsou v tělocvičně od plenek. Starší Vašek se věnuje judu pátým rokem, posledním rok jako mladší žák. Mladší syn Lukáš zkouší judo prvním rokem. Jsem pyšný tatínek.

Jste mladý člověk, ale přesto již ve sportovním důchodu. Co děláte s volným časem?
Ve volném čase se snažím věnovat rodině. Máme skvělou partu výborných lidí, se kterými vyrážíme jak v létě, tak v zimě za dobrodružstvím, ale také za kulturou.

Jak si udržujete fyzickou kondici nyní po skončení závodní činnosti, provozujete i jiné sporty mimo juda?
Se závodní činností jsem sice skončil, ale i nadále zůstávám celkem aktivní sportovec. Jsem jedním z trenérů starších a mladších žáků, lyžuji, hraji hokej, florbal a nohejbal. Jezdím na kole, běhám a plavu. Přiznávám, že ze všech sportů, které provozuji, zůstává judo tím TOP. Odvíjí se to od skvělých lidí, kamarádů, sportovců, trenérů, judo tu má dlouholetou tradici a v příštím roce oslavíme padesát let juda v Prachaticích.

Co říkáte na situaci v Prachaticích, kde se ostatní sporty dávají tak trochu do ústraní na úkor fotbalu?
Mrzí mě, že v Prachaticích se mluví o sportu č. 1 jen o fotbale, přitom na každoroční akci Sportovec okresu vidíme, že i jiné sportovní oddíly umějí vychovat sportovce, kteří se umisťují na předních místech jak v České republice, tak i ve světové sportovní konkurenci.