Jak a kdy jste se dostal do Prachatic, jste původem Moravák, co Vás přilákalo zrovna na jih Čech? V prachatickém ZVVZ mi před jedenatřiceti lety nabídli solidní pracovní místo ve vývojovém oddělení v oboru, který jsem studoval na vysoké škole. To mne samozřejmě potěšilo a lákalo. K nabídce na zaměstnání bylo vázáno i přidělení bytu. Tak jsem nabídku přijal. Jak vypadala Vaše sportovní kariéra? Jaký sport v současné době provozujete? Začínal jsem s gymnastikou, u které jsem vydržel do svých patnácti let. Pak jsem rychle vyrostl a na střední škole v Hradci Králové jsem se věnoval především volejbalu. Dokonce se nám tehdy podařilo získat i titul mistrů ČSSR. S příchodem do Prachatic jsem hrál několik let volejbal i zde. Hrál jsem i tenis a byl u založení současné podoby Tělovýchovné jednoty Tenisového klubu zde v Prachaticích. Mým velkým koníčkem je vysokohorská turistika a cestování vůbec. Snažím se každý rok podniknout nějaké zajímavé cesty. Jak byste jako člověk, který sem přišel odjinud, hodnotil Prachatice při svém příchodu a v současné době ? Jak vidíte urbanistiku města? Do Prachatic jsem přišel v roce 1979. Město s tankovým plukem bylo klasickým obrazem totality v těsné blízkosti hranic s Německem, a to na plné pecky. Prachatice mi přesto velmi zaujaly svou polohou v „hornatém prostředí“. Můj šéf ing. Henzl mi pak ukázal, kde a jak vzniká láska k Šumavě. Tou mne nakazil, a ta mi také už na věčnost zůstala. Po roce 1989 nastaly významné změny v oblasti rekonstrukce řady míst: historického centra města (do kterého jsem se již dříve zamiloval, a proto v něm bydlím, jak mi na Moravě říkáme, „su Baráčák“), nové inženýrské sítě a komunikace, výstavba rodinných domů, nová průmyslová zóna, venkovní bazén, inovovaný sportovní areál a tak dále. Mnoho domů je citlivě opraveno, máme dominantní kostel, zdobné náměstí, bytové domy za hradbami, až na budovy soudu, policie, pošty jsou dnes zbaveny šedi a svou barevností potěší turistu. Je to dnes krásné město na velmi vysoké úrovni a dle mne snese ta nejpřísnější srovnání s vyspělými evropskými státy. Po Evropě rád mnoho let cestuji jako milovník umění a architektury. Vždy, když se vracím z úžasné poznávací cesty, upřímně se těším domů do Dlouhé ulice s výhledem na Libín, hned si zajdu na plzničku do Růže a pak se nikdo nemůže divit, že si zde přeji dožít jako spokojený Moravák. Dokonce mám jasno i v tom, že chci po smrti ulehnout do dřevěného spacáku nad Prachaticemi v blízkosti raně gotického kostela sv. Petra a Pavla. Kvalitu čehokoliv si uvědomíme až poté, kdy uvidíme tisíce jiných věcí, měst, katedrál, center měst a budeme je spolu vzájemně srovnávat. Mnoho mých přátel emigrantů z EU mi závidí, v jak krásném městě žiji. Buďme tedy na svoje město po právu hrdí a važme si práce radních za posledních dvacet let. Co byste si přál, aby se v Prachaticích ještě změnilo? Jsou to věci z mého oboru. Přál bych si kvalitní sběrný dvůr, aby se vyřešil nekonečný příběh Lázní svaté Markéty a aby byla městská pokladna bez jakýchkoli dluhů.