Právě pravidlem pravé ruky se musejí řidiči na větších parkovištích řídit. Místa před obchodními centry jsou totiž bez patřičných dopravních značek, jejich umístění by se totiž majiteli parkoviště pořádně prodražilo. A tak nezbývá než oprášit znalosti z autoškoly, vzpomenout na pravidlo pravé ruky a teprve potom jet nakoupit do supermarketu.
Jaká jsou pravidla při jízdě na takových komunikacích, o tom jsme si povídali s vedoucím Dopravního inspektorátu police ČR v Prachaticích Martinem Grožajem.

V poslední době jsou nehody na parkovištích u supermarketů téměř na denním pořádku a policie k nim nemusí vyjíždět. Má policie alespoň minimální povědomost o tom, kolik takových nehod je?

Nehody na parkovištích jsou ve většině případů řešeny rovnou na místě jejich aktéry za pomoci takzvaného euroformuláře. Policie by k nim jela jen v případě škody vyšší než sto tisíc korun, nebo při zranění osob. Na parkovištích jsou to většinou jen rozbité plechy. K takovým nehodám jezdíme minimálně, spíše jen náhodně. Nemám tak sebemenší přehled o tom, kolik takových nehod je.

Platí vůbec na parkovištích u nákupních středisek pravidla silničního provozu? Jak se v takových místech vůbec jezdí?

Řidiči si myslí, že jde o parkoviště – tedy místo mimo komunikaci, ale ony to jsou účelové komunikace, které slouží ke spojení nemovitosti a vozovky. Jako místo ležící mimo komunikaci jsou kvalifikovány například čerpací stanice. Nejsou to ale parkoviště u obchodních středisek, kde vlastník prostoru chtěl na komunikaci vybudovat parkování, tak nechal připojit parkovací státní v jedné nebo ve dvou řadách. Ve chvíli, kdy si tato místa odmyslím, jedu vlastně po účelové komunikaci, kde platí pravidla silničního provozu plném rozsahu. I přesto, že jde o účelovou komunikaci na soukromém pozemku.

Čas od času ale na parkovišti policie nehodu vyšetřuje. Podle čeho se řídíte?

Pokud je místo bez dopravních značek, musí si řidiči oprášit znalosti z autoškoly a vzpomenout na takzvané pravidlo pravé ruky. To znamená, že pokud není křižovatka nebo místo rozlišeny, má auto po mé pravé ruce přednost. To mnohdy řidičům dělá problémy.

Jak mají řidiči na účelových komunikacích u nákupních středisek jezdit?

Pokud není definován přikazující směr jízdy, mohu si vybrat vjezd, jaký chci a mohu jej použít ve směru tam i zpět. Musím se však držet při pravém okraji vozovky. V protisměru nemá řidič co dělat. Provoz u nákupních středisek je ale navíc poměrně zhuštěný, řidiči by tak měli být více pozorní a opatrní, aby nedocházelo ke zbytečným nehodám.

Znamená to tedy, že omezení například v podobě času povoleného stání, která na parkovištích u prodejen bývají, jsou platná a šoféři je mají respektovat?

Parkoviště a prostor před prodejnou vůbec bývá ve vlastnictví majitele přilehlého supermarketu. Vlastník si tak může navrhnout úpravu, která omezí zákazníka například časem. Nebo si na své parkovací stání může pustit jen zákazníky prodejny. Lidé se pak diví, že mají vozidla na parkovištích zamčená botou, ale málokdo si uvědomí, že je na soukromém pozemku, kde si jeho vlastník nemusí přát, aby tam někdo stál. Mnohdy si lidé neuvědomují ani, že by tam třeba mohlo začít hořet, a pak může být takové zaparkované auto problém. Další problém může nastat v zimě, kdy je potřeba zajistit úklid sněhu a zaparkovaná auta překážejí. Navíc majitel parkovací plochy musí tuto zimním údržbu zaplatit.

V posledních letech vůbec mizí některé dopravní značky. A více se tak řidiči mají řídit pravidlem pravé ruky, proč?

Umisťování značek vede ke zbytečnému prodražování jednotlivých silničních staveb. Navíc vlastníci komunikací mají povinnost značky udržovat a pravidelně nahrazovat novými a čitelnými, to také něco stojí. Krom toho ani já nejsem příznivcem stavu, aby u silnic byl prales dopravních značek a vozovka tak připomínala spíš dětské dopravní hřiště.

Pravidlo pravé ruky je jasné, ale co když se stane nehoda na křižovatce, která je v jednom úseku pokryta asfaltem a v druhém je třeba šotolina? Kdo má v tomto případě přednost, a jak bude policie případ řešit?

Řidiči se nemohou v tomto případě řídit tím, kdo jede po hezčí cestě. Jde–li o křižovatku bez označení, platí pravidlo pravé ruky a řidič se podle něho musí zachovat.
Případné pochybnosti si řidič nesmí vykládat ve svůj vlastní prospěch. V případě, že máme na takové komunikaci nejasnosti my, je třeba v případě dopravní nehody tázán vlastník, jak je ten či onen prostor zanesen do katastru nemovitostí. Rozhodující pak pro nás bude právě pasport. V rozlišení silnic pomáhají také červené sloupky, které vlastník komunikace umisťuje na připojení účelových cest na komunikaci vyšší třídy.