Nežilo se mu špatně, neboť byl šikovný a práce mu šla od ruky. Vyráběl jak střevíce pro slečinky na tancovačku, tak pořádné kožené holínky pro lesní personál.
Měl se čile k dílu i k životu. A tak pod střechou ševcovské chalupy brzy běhalo hned devatero dětí. Kdyby bývalo bylo vše tak, jak si to Pán Bůh přál, předal by jednou svoji živnost tomu nejstaršímu a dnes bychom o záblatském ševci ani nevěděli.
Jenže přišla válka, po ní nemoci a umíráček na svatém Janu Křtiteli zněl od rána do večera. Z devíti dětí zbylo ševcovi jediné, a i to začínalo stonat.
Však strava byla v těch dobách nuzná a vyhladovělé tělíčko se nemoci jen těžko bránilo. Ač byl švec velký poctivec a duše křesťanská, rozhodl se, že půjde a upytlačí nějakou tu zvěřinu, aby dítě nakrmil a tak mu život zachránil.
Jenže chodil celý den po lese a nikde ani zaječí stopa či pírko od tetřeva. Už se chtěl vrátit domů, když spatřil v díře po vývratu lapenou bachyni. Popadl kámen a uvězněné zvíře několika ranami dobil. Hodil divočáka na ramena a chystal se k domovu. Jenže ouvej.
Sotva vykročil, stál tam hajnej. Zelená kamizola, dlouhý vous, černý jako noc a přes rameno flintu. Švec znal všechny myslivce v okolí, však pro ně šil boty, a tak si myslel, že by ten pich přinejhorším nějak usmlouval, ale tohohle panáčka viděl poprvé v životě. Prosil, žadonil, ale nic naplat. Už se viděl v žaláři, když tu hajný vyndal z kapsy jakýsi papír a když prý ho švec podepíše, bude volný a navíc dostane každý den nějakou tu zvěřinu na stůl. Švec zapomněl na opatrnost, glejt potvrdil a až cestou mu docházelo, co vlastně ztropil. Svoji duši zaprodal čertu a kdo ví, jestli čertovská pomoc poslední dítě nezahubí dříve než tisíc nemocí.
Na kraji lesa žil starý čaroděj. Pomáhal lidem radou a čas od času i nějakým tím kouzlem. Ten se o nešťastném ševci dozvěděl a rozhodl se o jeho duši s čertem bojovat. Rohatej byl ješita a dobrotivost čaroděje mu pila krev. A tak ho nebylo zas tak těžké vyprovokovat k sázce. Ševce vyhraje ten, kdo do rána navrší na louce vyšší horu. Sotva si plácli, začalo se na lukách u Záblatí hromadit kamení a hlína.
Čertisko povolal své kumpány, vylézali z děr a jak mravenci vršili kámen na kámen, až za chvíli nebylo vidět vršku. Ani čaroděj nezahálel a ku pomoci sezval vše, co po lese lítalo a běhalo, ať s chlupy či peřím.
Blížilo se ráno a čaroděj o nějaký ten metr vedl. Už byl ale se silami u konce, když viděl, jak tlupa čertů letí od hraničního hvozdu a na zádech nesou ohromný kámen, který by vítězství strhnul na pekelnou stranu.
Zemdlelý čaroděj vzal šišku, mrštil s ní k Záblatí a trefil se rovnou do kurníku. Vylekaný kohout zakokrhal, čerti mysleli, že je ráno a tak vzteky mrštili kamenem o zem. Švec byl zachráněn. Od těch dob se na dohled od Záblatí tyčí dvě hory, čarodějův Boubín a čertův Bobík.
A z toho balvanu, který spadl z nebe, jak ho čerti nedonesli, vznikl vrch Ptáčník nedaleko Lenory.

Jaroslav Pulkrábek