Kušvarda či Kunžvart je odvozen od původního německého Königswarte, což přeloženo znamená Královská stráž.
Avšak existuje i pověst, která jméno obce odvozuje od zcela jiné události, než je zbudování hradu. No, na čtenáři pak je, aby si vybral tu správnou verzi.
Nad vsí Kuschwarda, která se v těch dobách ještě jmenovala Medvědí brloh neboli Bärenloch, stávala od nepaměti hláska. Po staletí patřilo k povinnostem majitele dbát na průchodnost a bezpečnost obchodní stezky, kterou do Čech proudila tolik potřebná, v království se nevyskytující sůl. Na druhou stranu do Bavor pak med, obilí, otroci a další zboží. Když pak vlastníci panství Malovci vybudovali vodní nádrž Weiherfilz, uložili hradní stráži dohlížet na stav a bezpečnost hráze. Povinnosti přebíral jeden majitel hlásky od druhého a vše sloužilo ke spokojenosti všech. Až za rytíře Kunze to šlo s údržbou stezky i rybníka od desíti k pěti. A tak není divu, že dno nádrže se čím dál tím více zanášelo a potok, jenž ji napájel, získával na síle. Hráz, nahlodávaná proudnicí, jednoho dne povolila a není třeba zdůrazňovat, že škoda byla veliká.
Pastviny pod rybníkem zaplavily nánosy bahna, ty kusy pasoucího se dobytka, jež unikly utopení či jim vodou nesené kmeny a kameny nezpřerážely hnáty či dokonce vaz, utekly do okolních lesů, kde pak hrůzou zdivočelé pobíhaly celé týdny a některé se nikdy nepodařilo odchytit. Za své vzalo několik samot i sušárna lnu. Bylo jen dílem čiré náhody, že nebyl zmařen žádný lidský život. Vzbouření lidu bylo veliké. Muži, ženy a dokonce i starší děti se chopili holí, cepů a všeho, co se při vší fantazii dalo použít jako zbraň a vyrazili vzhůru na hlásku. Rytíř viděl, že je zle a že ani zdi hlásky, která byla stejně zchátralá jako vše, co podléhalo jeho péči, mu život dlouho chránit nebudou.
Na útěk nebylo moc času a domorodci znali okolní lesy lépe než on. Bylo tedy třeba použít nějaký úskok či lest, což nebylo pro Kunze zas tak složité. Vyvedl svého koně, sundal mu podkovy a překoval je obráceně. Zatarasil zevnitř vrata a doprovázen svým loveckým psem Wartem vyskočil oknem. A uháněl od hlásky, jak jen to cesta dovolovala. Rozlobení vesničané dorazili k zabedněné hlásce. V prachu cesty byly vidět jen stopy mířící k bráně, a tak se domnívali, že Kunzla mají na dosah. Bylo jasné, že holemi hlásku nedobudou, rozsadili se kolem a chystali se rytíře vyhladovět. Ten se však ubíral cestou necestou pryč, snažíc se neprozradit hlukem. To by se mu i bylo podařilo, jenže pes, zmaten všemi těmi událostmi, začal žalostně výt a hrozil, že upoutá pozornost obléhatelů.
A tak ho jeho pán okřikl se slovy „Kush Warta“. To pak zaslechl jeden z uhlířů, kteří v těch lesích stavěli milíře, a ten to pustil dál. No, rytíř se sice útěkem spasil, a chalupníci po dvou dnech obléhání odešli domů napravovat škody způsobené povodní. Jen v okolním kraji se pak dlouho obyvatelům Bärenlochu posmívali, jak je rytíř napálil a jejich obec přejmenovali na Kuschwarda.

Připravil Jaroslav Pulkrábek