Nežádoucí hlodavci, na které minimálně dvakrát do roka musí „posvítit“ deratizátor Josef Štrobl z Agrochemy Žitná. Před několika dny tak vyrazil do prachatické České ulice, aby na jaře už podruhé obešel místa, kde se potkani v Prachaticích vyskytují. „V Prachaticích a jižních Čechách vůbec krysy nejsou. Jde jen o potkany,“ řekl hned na úvod našeho setkání nad jednou z kanalizačních šachet naproti mateřské školce v České ulici. Spočítat potkany ale není možné. „Sice se s oblibou píše, že na každého obyvatele vychází pět potkanů. To je ale zavádějící. Vlastně nevíme, kolik jich tu je a kolik jsme jich vyhubili. Ovšem deratizace, kterou provádíme tady v Prachaticích, je velmi úspěšná. Potkat ve městě potkana je problém. Tady je deratizace účinná a pravidelná,“ vyvrací Štrobl případné obavy lidí. Právě u školek či jiných míst, kde se vaří, je ale výskyt nežádoucích hlodavců častější, a proto se tam deratizátor společně s pracovníky ČEVAKu v čele s vedoucím prachatického střediska Janem Mahdalem pravidelně vrací. „Pokud potkani budou, budou vždy v místech, kde se vaří,“ ujišťuje s tím, že potkani nikoho nenapadají, ale jen vyhledávají místa, kde najdou potravu. Před několika týdny proto Josef Štrobl poprvé položil do kanalizačních šachet nástrahy. Ty první byly v růžové barvě, ty další jsou pak nazelenalé. Minulý týden šli na kontrolu, kolik toho šediví obyvatelé kanalizačních trubek požrali a zda byl deratizační plán něco platný. „Dnes zjišťuji odběr nástrah. Do každého místa, kde předpokládám výskyt, vhazuji tři malé igelitové nástrahy,“ popisuje. Na vysvětlenou je pak nutno dodat, že v igelitu jsou jedové nástrahy záměrně. Potkani totiž velmi rádi hryžou igelit. „Jakákoliv igelitová věc je pro ně lahůdkou,“ dodává. Dalším důvodem je pak to, aby jed neplesnivěl. „Pojivem je mléko, to by pak hořklo a potkani by to nežrali,“ upřesnil. Ač by si mohl laik myslet, že na barvě záleží není to tak. Potkani jsou totiž barvoslepí a je jim úplně jedno, jakou barvu do kanálu dostanou. Řídí se jen čichem. Na barvě záleží pouze deratizátorovi, první várka je růžová a druhá dodatková pak zelená, aby se vědělo, kolik potkani spořádali v první a ve druhé vlně deratizace. „Účinná látka je pořád stejná a navíc je přesně odměřená,“ řekl. Základem všeho je dvojstupňová ohnisková deratizace. Plošná deratizace je zakázaná. Potkan je masožravec, a tak ideální je rybí příchuť. Proto, když se jed zatavuje do igelitového sáčku, musí být granulát čerstvý a zvířátko z něj musí cítit čerstvou rybinu. Jinak se na nástrahu nechytí. Může si pak pochutnávat na tom, co v kanalizaci najde a není možné ho vyhubit, na nástrahu se prostě nechytí. „Nejdůležitější pro celou bezpečnost deratizace je to, aby nástraha byla čerstvá,“ ujišťuje Josef Štrobl při vkládání igelitových pytlíků do šachet a dodává: „Potkan jí musí co nejdříve vzít a bylo co nejméně nepožerků a nástrahy dále neucpávaly vodovodní sítě.“ Právě vodovodní síť je bezpečná, tam se deratizace dělá komplexně, protože to je potkaní metro. V první etapě se proto dělají hlavně kanály. Po čtrnácti dnech se pak musí na kontrolu. „Trvá zhruba týden než zvířata nástrahu najdou a další týden než pak na jejich organismus zapůsobí. Podle odběru pak můžeme odhadovat počty. Ale přesně to nikdo neřekne,“ přiznal Štrobl. Pohyb potkanů se dá určit jen velice orientačně. Josef Štrobl si totiž zapisuje všechny položené i sežrané nástrahy. „V případě, že sežerou dvě ze tří nástrah, je možné říci, že úspěšnost je sedmdesát pět procent. Podle toho je zase jen odhadem možné říci, že je tady pohyb zhruba pěti potkanů,“ vypočetl. Celkové vyhodnocení, kolik potkanů bylo při jarní ohniskové deratizaci, bude znát Josef Štrobl zhruba v polovině června. Podle toho pak může zareagovat na podzim. To ale potkani od deratizátora dotanou zase jinou nástrahu. Myši by si mohly zvyknout a přestat je jíst. „Účinné látky jsou ale schválené pouze tři a jsou na bázi heparinu Ten je přizpůsoben pro veterinární účely,“ zakončil Josef Štrobl.