Do bazénu jsem se těšil, doufal jsem ale, že se nevrátí ten pocit, který jsem míval před pár lety ve čtvrtém ročníku gymnázia. Tehdy jsem do bazénu chodil se třídou od tři čtvrtě na sedm ráno a pamatuji si z toho jen ten chlór, podivný pach, který ve mě zůstal do dneška, zimu a omrzlé vlasy, to když jsme měli po hodině v bazénu a zase jsme spěchali do školy. Teď jsem se šel jen dívat na to, jakým způsobem vedou plavčice trénink malých školáků. V půl třetí odpoledne jsem je měl stihnout ještě nastoupené před šatnou. Když jsem ale vstoupil na chodbu bazénu, znovu ucítil ten jedinečný pach, který by tady mohli snad i prodávat, v šatnách už bylo dávno prázdno. Marně jsem přemítal, zda jsem přišel pozdě. Přišel, protože v půl třetí už děti skákaly do vody bazénu a polykaly první metry na rozcvičení těla. Námi vybraný kroužek plavání pod hlavičkou DDM vede už čtyři roky stejná trenérka Milena Matějková, poslední dva roky pak se Zuzanou Korytarovou. „Oni jsou přesní. Není to tak, že by v půl přišli do bazénu, v půl už musejí být ve vodě,“ vysvětlovala mi trenérka, která mívala při kurzech plavání na starosti i mě. Děti naskákaly do bazénu a plavaly, v bazénu jich byly desítky, přičemž jednotlivé dráhy byly od sebe oddělené. „Teď tady právě máme tři skupiny dětí. Ty mladší se teprve učí techniku, ale ta skupina, kterou mám teď na starosti já, ti už úplně ovládají prsa, kraul i znak, a to přesto, že chodí do první, druhé, či maximálně třetí třídy. Většina z nich plavala už jako předškoláci, takže v současné době plavou i čtvrtým rokem. Umí i vlnění techniky motýlek,“ vysvětlovala Milena Matějková a já jen nevěřícně kroutil hlavou při pohledu na ty špunty. Musel jsem uznat, že v jejich věku jsou daleko před mými současnými plaveckými dovednostmi. Sám možná obstojně umím prsa a znak, kraul mi nikdy nešel a vlnění v motýlku je pro mě španělská vesnice. „Za hodinu uplavou tak čtyřicet bazénů, a i když s tím kilometrem nemají problém, stále ještě u nich využíváme ježky, rukávky a další nadlehčovací prostředky. Rodiče se tomu sice občas podivují, ale je to kvůli tomu, že děti ještě nemají tak vyspělé svalstvo,“ vysvětlovala Milena Matějková. Tou dobou už měly děti za sebou povinných osm bazénů na rozplavání, vylezly tedy “na břeh“ a čekaly, jak bude trénink pokračovat. „Teď už jsou zvyklé na to, čekat v klidu, až jim dám pokyn k tomu, co mají dále cvičit. Jsou to pořád děti, takže když jsem otočená zády, nějakou tu lumpačinu přeci jen udělají. Někdy musím mít oči i na zádech. Ale je to spíše jen z legrace, ne nedostatku disciplíny. Tu už mají za tu dobu v krvi,“ řekla Milena Matějková s úsměvem a odcházela dát svým malým svěřencům pokyny pro další část tréninku. Když děti znovu naskákaly do vody, trenérka místo pokřikování používá pro mě zvláštní gesta. Děti jim rozuměly a chovaly se podle nich. „Když jsou děti ve vodě, nemohou slyšet, co jim říkám. Proto používáme spíš takovou znakovou řeč. Dávám jim pokyny, když něco dělají špatně, ale také, když mají třeba příliš malé rozestupy,“ vysvětlovala mi podivnou komunikaci. Vzhledem k věku jejích svěřenců pořád ještě velmi záleží na tom, aby byl trénink prokládán různými zábavnými aktivitami. „A loví se ještě puky,“ ptám se. To mě totiž v bazénu bavilo úplně nejvíc. „Samozřejmě puky lovíme, nebo děláme kotouly a další zábavná cvičení. Děti to berou jako zábavu. I ta je ale součástí tréninku. Při sbírání puků se děti učí zadržet dech, při kotoulech se zase nevědomky učí obrátku. Všechno má zkrátka svůj smysl,“ ujišťovala trenérka s tím, že její skupina bere jako zábavu celé tréninky, což je ale hlavně otázka věku. Malí plavci, kteří v úterý „nanečisto“ brázdili vyznačené trasy v bazénu, zažijí na jaře své první ostré závody. „Mají už za sebou takové ty malé, domácí závody, které jsme uspořádali před vánočními svátky. Teď je čeká už závod okresní, na kterém by si měli hlavně vyzkoušet tu atmosféru,“ zdůvodnila Matějková. Podle ní není důležité, z kolika jejích svěřenců se stanou závodníci. „Ta možnost samozřejmě je, nebráníme ale nikomu v tom, aby si vybral později jiný sport. Plavání je zdravý pohyb, děti posilují celé tělo a plavání se jim navíc v životě ještě mockrát bude hodit. Tady jde hlavně o to, že se naučí dobře dýchat, zvládat techniku plavání. Dál už je to jiná liga a záleží jen na okolnostech, zda se v ní někdo rozhodne pokračovat,“ konstatovala. Podle ní není plavání žádný skupinový sport a na komunikaci s kamarády při něm mnoho času nezbývá. Také proto jsou důležitá soustředění mimo vodní živel. „Když děti přijdou do bazénu, skočí do vody, pak vylezou a jdou domů. Snažíme se ale vymýšlet i další aktivity. Měli jsme třeba letní tábořená v Domečku, jezdíme do Aquaparku v Horažďovicích a v létě na soustředění na Lipno. Přidáváme i jízdu na kole. A letos neuděláme výjimku,“ tvrdila trenérka plavání Milena Matějková. To už ale děti doplavaly bazén, lezly z vody a hurá do sprchy. Úterní hodina skončila. Další je dnes.