Štěně může přinést mnoho radosti celé rodině. Protože je to ale živý tvor, je důležité uvědomit si, že má také své potřeby. A ty mu musí jeho „smečka“ zajistit.
Výběr štěněte, pokud už si tedy psa chceme pořídit, proto musí podléhat našim možnostem. Z krásného dárku by se totiž za krátkou chvíli mohl stát jen nevítaný problém.
„Kupovat jakékoli zvíře bez předchozí domluvy je nesmysl. Pes navíc žije poměrně dlouho, v průměru dvanáct let. Proto by si každý měl jeho výběr pořádně promyslet. Veliká překvapení jsou hloupost, lepší je, když dítě po zvířecím kamarádovi touží delší dobu, teprve potom je to pro něj dárek, jak má být,“ upozorňoval veterinární lékař Václav Jůn. Z jeho slov vyplývá, že nezáleží jen na plemenu psa a jeho velikosti, ale musí se dbát i na další vlastnosti psa, zejména pohlaví či délku srsti. „Samozřejmě, záleží na podmínkách, do nichž by měl pes přijít. Kdo má možnost umístit psa třeba na zahradě, má jiné možnosti než člověk, který obývá garsonku. Do panelového domu bych například nedoporučil psa většího, než je kokršpaněl, tedy o hmotnosti do dvaceti kilogramů,“ vysvětlil veterinární lékař.
Podle něho nejsou pro pořízení štěněte Vánoce tou nejpříhodnější dobou. „Pořízení psa je totiž zátěž, a hlavně zpočátku, když se s ním musí celá rodina sžít. Je to snazší v teplejších obdobích, na jaře nebo třeba o prázdninách po návratu z dovolené,“ pokračoval Václav Jůn.
V poslední době prý přibývá lidí, kteří si místo psa pořizují raději kočku. Kočka je ale jiný tvor, je méně domestikovaná a je samostatnější. A neplatí se za ní povinný poplatek.
„Pes potřebuje svou smečku, společnost. A také potřebuje vědět, jaké má ve smečce místo. Při výběru plemene je důležité uvědomit si, že by dítě mělo venčit psa, a ne pes svého pána. Jsem samozřejmě pro to, aby si lidé psy pořizovali, a třeba jako vánoční dárek. Děti to učí lásce a zodpovědnosti. Vždy by ale měl mít přiměřenou velikost a povahu,“ upozorňoval lékař s tím, že mezi plemeny je velký rozdíl a služební plemena není rozhodně radno zaměňovat za domácí mazlíčky.
„Mohu popsat jeden příklad, který mluví za všechny ostatní a je dost smutný: jedna paní si pořídila rotvajlera na hlídání domu, ale nezvládala ho, a tak sama chodila domů oknem, k němuž vylézala přes plot po prknech. To je odstrašující příklad, pes musí vždy vědět, kdo je jeho pán. Těmto problémům se dá předejít právě vhodným výběrem a zvážením všech možností,“ varoval Jůn. Podle něho je pes dlouhodobá investice náročná jak na čas a péči, tak i na peníze.
„Nejde o to, jaká je pořizovací cena štěněte. I obyčejný voříšek může být tím nejlepším přítelem člověka, nemusí to být pes za desítky tisíc korun. Když si ale vezmeme v úvahu, jakého věku se psi dožívají, náklady na jeho držení a všechnu péči se vyrovnají ceně malého osobního automobilu. I to je potřeba zvážit,“ doplnil veterinární lékař Václav Jůn závěrem.