S takovými prohřešky se setkávají prachatičtí městští strážníci každý týden. „Tihle zloději mají výbornou fintu. Okap dostanou dolů a okamžitě jej sešlapou tak, aby věc mohli po částech naskládat do tašky. Trvá jim to jen několik minut a z místa krádeže odcházejí. I kdybychom chtěli, tak nemáme pořádnou šanci je chytit,“ zkonstatoval ředitel Městské policie v Prachaticích Ivo Novotný. Doplnil, že sběrači kovů seberou, co jim přijde pod ruce. „Za posledních několik týdnů jsme jich ale dokázali chytit pět přímo na místě. Jeden z nich dokonce ukradl mříž z přepadového kanálu pod viaduktem v Krumlovské. Tu jsme nakonec našli až ve sběrně. Štěstí bylo, že se právě tahle věc nedá sešlapat do tašky. Naprosto běžné jsou pak krádeže na železniční vlečce,“ upřesnil Novotný. Všechny případy předává městská policie policii státní. Ta pak prošetřuje další okolnosti. „V případě, že jde o krádež se škodou vyšší než pět tisíc korun, jde o trestný čin. Pokud ne, věc šetříme jako přestupek, který je předán komisi městského úřadu,“ vysvětila mluvčí prachatických policistů Martina Joklová. Doplnila, že v případě vloupání může být škoda třeba korunová a stejně jde o trestný čin. Ukradené měděné věci končí ve sběrnách druhotných surovin. Stále se najdou takoví provozovatelé, kteří věci vykoupí. Navíc evidence je v některých takových provozovnách mizivá. Ukradené okapy, mříže od kanálů a další těžké kovové předměty z měst mizí více než kdy jindy. Jejich zloději se nezastaví téměř před ničím. A to i přesto, že kvůli jejich prodeji musejí někdy ujet hodně dlouhé vzdálenosti. Například v Prachaticích jim jsou k ničemu. Zkrátka je neprodají. Podle Pavla Žemličky ze Sběrných surovin v prachatické Nebahovské ulici se už o prodej podobných materiálů ani nepokoušejí. „Nejhorší to bylo tak před dvěma lety, to sem za mnou chodili a zkoušeli všelijaké triky, jak by podobné věci mohli zpeněžit. Mám už je ale prokouknuté. Tyhle lidi člověk zkrátka pozná, musí na to mít cit. Pokud bychom něco kradeného vykoupili, jako firma bychom navíc za svůj nákup museli ručit a případnou škodu bychom museli uhradit my. Proto se samozřejmě bráníme,“ vysvětloval Pavel Žemlička s tím, že každý, kdo chce nějaký kovošrot prodat, musí předtím, než mu jsou peníze vyplaceny, předložit svůj občanský průkaz. Za nejvyšší částky se přitom z kovošrotu vykupuje měď, kilogram stojí sto šestnáct korun. Kilogram hliníku se dá prodat za dvacet korun a železo pouze za tři koruny padesát. „Nikdo si tímhle asi přiliš nevydělá, i když ti lidé vozí náklady o hmotnosti desítek kilogramů. Pořád jsou to ale stokoruny a nechápu, že by se to někomu mohlo vyplatit vozit to někam dál,“ uvažoval Žemlička. Před několika měsíci ukradli zloději například i měděné okapy z prachatického hospice. „Vzali tři okapy, z nichž každý stál tisíc korun. Policii jsme to nehlásili ale koupili jsme okapy z jiného materiálu, než z mědi. Cedulky s touto informací jsme také pověsili na nové okapy. A bezcenný materiál zatím nikdo neukradl,“ vysvětloval provozní prachatického hospice Karel Pawlitschko. Největším dodavatelem mědi do sběrných surovin jsou tak v této chvíli průmyslové podniky, které si nechávají vypisovat i faktury. „Podniky vozí šrotu obecně nejvíce, stejně jako například papíru, který nikdo jiný už nenosí. Mědi vykoupíme za týden maximálně sto padesát kilogramů,“ uzavřel Pavel Žemlička.