Na loňského silvestra se mi naskytla příležitost podívat se, jak se chystá ten prachatický ohňostroj.
A i když jsem byl při tom, když se instalovaly dělobuchy na střechu Národního domu, byl to už vlastně konec příprav celého ohňostroje. Vymýšlení scénáře totiž pro Milana Skálu, pyrotechnika, který ohňostroje pro Prachatice připravuje již několik let, začíná v teple domova při shlížení propagačních cédéček a vymýšlení choreografie světelných efektů. Tato práce mu prý trvá vždy přibližně dva dny. Teprve potom je vše připraveno pro venkovní instalaci. A teprve v tuto chvíli jsem začal svojí hodinu na střeše Národního domu já.
Dostal jsem se přitom až na půdu tohoto domu, na níž jsem nikdy nebyl, ačkoli naše redakce ještě před několika lety sídlila přímo naproti střeše, ze které každoročně vyletují světelné gejzíry. Dostat se na střechu chvíli trvalo, protože pohyb ztěžovalo velké množství sněhu, které
nakonec nedovolilo umístit některé pyrotechnické atrakce na římsu směřující na náměstí. Ale to předbíhám.
Nakonec jsem se na střechu vydrápal a již viděl Milana Skálu s jeho synem a synovci, kteří právě připravovali povrch střechy pro ideální umístění hlavní, z nichž budou rachejtle létat. „Tato střecha má úplně ideální sklon, protože je nakloněná směrem od diváků. Samozřejmě se stává, že lidé chtějí, aby jim byl ohňostroj co nejblíže, ale tato zařízení jsou konstruována tak, že si je člověk vychutná až na určitou vzdálenost. Navíc dělobuchy, které vyletují do výšky až sto metrů, musí někam po vyhoření spadnout, a nebylo by to nic příjemného, kdyby lidem jejich kusy padaly přímo na hlavu,“ vysvětloval výhody umístění rachejtlí na střeše hlavní ohňostrůjce.
Protože dělobuchy této kategorie již mají obrovskou sílu, musejí být hlavně ke střeše pevně připevněny, nejlépe šrouby. I tak ale musí být pyrotechnici při produkci vždy připraveni ohňostroj zastavit, pokud by se hlavně převrátily.
Samozřejmě jsem dostal nápad podívat se, jak to uvnitř hlavně vypadá, Milan Skála mě ale naštěstí včas odradil. „Používáme pyrotechniku třetí kategorie a laufy o průměru až sto milimetrů. Na čtvrtou kategorii je již potřeba povolení Báňského úřadu a další náležitosti. Rozhodně ale není dobré se do hlavní dívat, kdyby se stala nehoda, má tato pyrotechnika již sílu klidně utrhnout hlavu od těla,“ varoval mě před mými úmysly Skála. A já po nabytí respektu pozoroval raději práci s patřičným odstupem. Není totiž radno si s ohněm zahrávat. A tedy ani s touto pyrotechnikou, která není odpalována pomocí škrtátka a sirek, ale využitím elektrického roznětu.
Pyrotechnici si navíc mohou vybrat, zda chtějí ohňostroj odpalovat bezdrátově na dálku, a nebo s pomocí kabelového vedení, což vyhrálo v tomto případě. „Když ale například o Slavnostech Zlaté stezky střílíme z věže kostela, používáme bezdrátové systémy, protože tahat kabel nahoru na věž by bylo nemožné,“ upozornil mě Milan Skála.
Protože v loňském roce mnoho velkých měst kvůli nedostatku financí silvestrovský ohňostroj úplně vynechalo, zajímalo mě, jak se krize promítla do prachatického ohňostroje, a jak se vlastně ohňostroje vyvíjely, protože z dětství jsem si podobný ohňostroj vybavoval jen z návštěvy v USA, kdy jsme byli s rodinou svědky oslav Dne nezávislosti.
„V některých městech bývaly ohňostroje i za minulého režimu, rozhodně ale neměly zdaleka takové rozměry. Po revoluci se sem navalila velká spousta zboží a málokdo věděl, co se od toho dá očekávat. Vybíralo se podle líbivosti obalů a až postupem času jsme se naučili vybírat si. Krize se samozřejmě promítá do rostoucích nákladů, ale snažím se, aby ohňostroje byly stále stejně kvalitní. Přeci jen už mám ve výrobcích přehled a doufám, že ohňostroj, který teď stavíme, bude mít úspěch,“ přibližoval mi situaci ohňostrůjců v době krize Skála s tím, že ubylo zejména ohňostrojů při různých oslavách přes rok.
Má hodina pomalu vypršela a já se těšil, jak se budu na ohňostroj dívat z našeho balkonu. Sám jsem si letos žádnou pyrotechniku nenakoupil, asi už jsem z toho vyrostl. Zajímalo mě ale, jak se na zábavnou pyrotechniku dívá profesionál. „Ta pyrotechnika, která je povolená a má návod, by měla být bezpečná v případě, že se uživatel bude návodem řídit. Problém je ale v tom, že alkohol člověku na pozornosti nepřidá, a z toho potom plynou všechny ty nepříjemnosti,“ vysvětloval mi pyrotechnik. Podíval jsem se ještě, jak jeho pomocníci natahovali kabely od jednotlivých hlavní a potom do vikýře, odkud budou o půlnoci ohňostroj sledovat oni. Mnoho z toho asi neměli, protože byli příliš blízko. A jak to dopadlo z dálky, to už dnes víte všichni, kdo jste se dívali.

PLUS:
Konečně jsem se dostal skrz půdu až na střechu Národního domu a navíc jsem viděl pyrotechniky při přípravách ohňostroje. Nemělo to takový efekt jako noční výsledek, ale obdržel jsem mnohé cenné rady od profesionálů.
MINUS:
Mrzelo mě, že přípravy ohňostroje vnímá málokdo, bez nich by přitom žádný ohňostroj nebyl. Snad to tento článek trochu napraví.
Hodina s: Radek Štěpánek
S pyrotechniky na střeše Národního domu se mi líbilo. Dostal jsem se někam, kam se podívá málokdo. A mnohem více jsem si potom ohňostroj užíval. Představoval jsem si, z jaké hlavně vyletěla ta či ona světelná kytice, která se rozprostírala nad náměstím, a ačkoli se mezi příznivce těchto velkolepých akcí nepočítám, musím přiznat, že tato návštěva mě pomohla vtáhnout do děje. A myslím, že pyrotechnici Sky flame dragon za scénář zaslouží pochvalu.