Po loňské drastické redukci početních stavů srnčí a jelení zvěře díky úhynům na konci zimy je přikrmování opodstatněné. Vzhledem k současnému dostatku krmiv a snadné logistice je to nejenom legislativní, ale i morální povinnost.

Vlivem hospodářské činnosti člověka příroda ztrácí schopnost poskytnout zvěři v některých obdobích potravu.

Přikrmování zvěře pokrývá jen malou část celkové potřeby zvěře. Seno do krmelců se zakládá až po napadnutí prvního sněhu, dříve na něj zvěř nereaguje. Slaniska musí být naplněna kusovou krmnou solí. Přikrmování se letos prodraží, ceny obilnin jsou proti loňsku dvojnásobné.

Vhodné je zvěř přikrmovat pravidelně malými dávkami vhodného krmiva. Umístění krmelce v honitbě musí být doprovázeno souhlasem majitele příslušného pozemku, což je nejenom slušnost, ale i povinnost, která vyplývá ze Zákona o myslivosti.

Při přikrmování je nutno dodržovat mnoho zásad, a pokud se do této činnosti chce zapojit i veřejnost, je lépe se spojit s místním myslivcem.

Přikrmování zvěře může pomoci také těm nejmenším, aby nalezli zájem o přírodu, který se v dnešní společnosti postupně vytrácí. Díky dlouhodobé absenci výsadby listnáčů však škody na lesních porostech budou zákonitě vznikat, ale na vině však není zvěř či její početní stavy. Výsadby v lese pokračují ve výsadbě smrkových monokultur či směsí jehličnanů bez výsadby listnáčů. Produkční les je pro zvěř potravní pouští, kde nenalézá žádnou potravu a nenajde ani úkryt.

Pokud vůbec vzniknou podmínky pro růst podrostu, tak také vzniká, takových míst je však v lese jen zřídka. Na vině je však člověk a jeho způsob hospodaření, nikoliv zvěř, jak se může někdo mylně domnívat. Obviňování zvěře z likvidace výsadby listnáčů, kterou přinesly některá média v minulém týdnu není pravdivé. V mnohých oblastech se povinná výsadba listnáčů neprovádí.

Při poškození výsadby hmyzími škůdci či povětrností je vina zištně připisována zvěři, což také navyšuje celkové vykazované škody.