Na vlastní kůži zažil strach o život také rybářský hospodář z Husince Milan Sucharda, který povodeň připodobnil k výbuchu bomby.
„Byli jsme informováni před první ničivou vlnou, na kterou jsme se stihli tak nějak připravit. Ta druhá vlna ale přišla zcela nečekaně, bez ohlášení. Nebyla to už řeka, ale celý zaplavený kaňon, opravdu jako z hororu. Nešlo s tím dělat nic, než utéct. Když byly domy pod vodou, utíkali jsme na mez a zachraňovali jen holý život,“ vzpomínal Milan Sucharda.

Vzpomínky na osm let staré události má pořád v živé paměti i starosta Netolic Oldřich Petrášek. „Bylo to několik dní nejistoty, co se ještě může stát. Smutné přemlouvání lidí, kteří nechtěli opustit domovy, protože nikdo z nich nic podobného nepamatoval. A velká únava,“ vracel se v myšlenkách Petrášek.

Rybník Mnich totiž hrozil v roce 2002 protržením, voda šla přes jeho hráz a zaplavovala obytné domy v okolí Netolického potoka. „Od té doby se budím v noci, když prší, celkem pravidelně,“ doplnil Petrášek s tím, že v Netolicích už nikdo déšť nepodceňuje.

Po povodních navíc Netoličtí hledali v kronikách a zjistili, že v minulosti podobná povodeň přicházela přibližně každých padesát let. A bývala i ničivější. I proto už místní vědí, že něco takového nemusí být jen noční můrou.

Prachaticko – Osm let po ničivé povodni jsou vzpomínky jejích účastníků živé, jako by se ta hrůza odehrála včera. Měla to být tisíciletá voda, ale všichni už dnes vědí, že může přijít znovu. A to dříve než za tisíc let. Ani tenkrát v Netolicích rybáři přitom nijak nezaspali.

„Už někdy v neděli jsme obdrželi varování. Reagovali jsme tedy tím, že jsme rybník Mnich hodně upustili, přibližně o osmdesát centimetrů. V sedm hodin ráno ale přišla povodňová vlna a za několik hodin už se voda valila přes hráz. Nešlo vůbec nic dělat, byli jsme úplně bezmocní,“ vysvětloval předseda netolické organizace Českého rybářského svazu František Penc. Spolu z vodou, která ničila následně domy v okolí Netolického potoka, utíkaly přes hráz rybníka i ryby. A rybník tak zůstal téměř prázdný.

I kvůli povodním se později přistoupilo k odbahnění rybníka. To stálo zhruba 30 milionů korun a z velké většiny ho financoval právě Český rybářský svaz. „Samozřejmě to pomohlo. Zatímco hladina mohla asi o 30 centimetrů klesnout, rybník se prohloubil a jeho kapacita zvětšila. A v současné době je už i obsádka rybníka tak početná, jako byla před povodní,“ dodával František Penc.
Kromě odbahnění netoličtí podnikli i další opatření, která je mají před velkou vodou chránit.

Na rybnících v okolí města se zdokonalily hráze a vybudovaly bezpečnostní přelivy, starosta města Oldřich Petrášek si ale nejvíce pochvaluje elektronická čidla. Ta hlásí každou změnu průtoku vody v Netolickém potoce. „Jsou to automatické detektory, které upozorňují na změny pomocí textové zprávy. A informace z nich si mohou obyvatelé číst i na internetu,“ vysvětlil Petrášek.

Také v husinecké pstruží líhni je již po osmi letech vše v pořádku, v letošním roce zde mají navíc zatím největší stav ryb v historii. Co se týče ochrany zařízení před povodněmi, je to ale složitější než v Netolicích. „Potřebovali bychom zde vybudovat val kolem řeky v délce přibližně tří set metrů. Patří nám ale jen polovina pozemku, na kterém by měl val být, což samozřejmě ztěžuje jednání. Není navíc jasné, z jakých prostředků by se val zaplatil, ani na kolik by přišel. Zřejmě by se ale jednalo o investici větší než milion korun,“ propočítával hospodář Milan Sucharda. Ten před osmi lety přišel kromě budov téměř o všechen materiál a svou líheň a sádky našel po opadnutí vody prázdné.
„Byl to nepořádek jako kdyby vybuchla bomba. Těžko se hledají slova, byla to absolutní katastrofa. Vůbec jsme nevěděli, odkud začít znovu. A kdyby něco podobného přišlo teď, nezbylo by nám nic, než se začít znovu modlit,“ řekl Sucharda závěrem.