Naopak je pro změnu od letošního podzimu nejmladším ze tří vimperských zvoníků. O tom, jak to tedy na druhé straně oltáře, či ve věži zvonice vypadá, jsme si povídali s Danielem Markem.

Kdy sis na sebe poprvé oblékl ministrantský oblek?
V jedenácti, když jsem přišel do Vimperka. Ministrovali bráchové, a tak jsem do toho spadl taky.

Jaký byl důvod?
Tak určitě si to přáli rodiče, ale hlavně jsem chtěl zkusit něco nového. Ministrantů bylo navíc málo. Ono se to těžko vysvětluje, co byl ten rozhodující a hlavní důvod.

Kolik je dnes ve Vimperku ministrantů?
Kolem deseti, z toho asi polovina holek. Při mši jich slouží vždy tak pět, šest. Když to jde.

Jak často ministruješ?
V neděli a v úterý při mši, a když je potřeba, tak jedu s farářem i do jiných kostelů, které obhospodařuje, aby tam nebyl sám.

Vysvětli laikovi, co to vlastně obnáší být ministrantem?
No, odkud to vzít. Jednak počítat s tím, že si musím každou neděli udělat čas. Ale vzhledem k tomu, že většinou ministrují ti, co stejně chodí do kostela i tak, s tím problém není.
A pak vědět, co mám dělat, jaká je moje úloha u oltáře. To se mění podle počtu ministrantů. Jiné je to, když pomáhám sám, nebo je-li nás tam šest.

Jak se lze naučit ministrování?
Přijde-li nový ministrant, tak se vlastně zaučuje postupně. Tedy v případě farnosti, kde společně slouží více ministrantů.
Nejdříve třeba přinese konvičky s vodou či vínem a podobně. A postupně se seznamuje s dalšími úkony.

A jaká je role nejstaršího ministranta?
Mohlo by se zdát, že když je u oltáře šest kluků či holek, tak každý udělá pár věcí a je to. Jenže je potřeba vše sladit tak, aby se nikdo nikde nemotal, každý věděl co a přesně kdy má dělat. Aby vše plynulo, jako když hraje orchestr. A tak musím mít jistotu, že každý ví, co se od něj očekává a hlídat, aby se třeba nezamyslel a nebo nezakoukal.

Čím se liší bohoslužba během roku a třeba půlnoční o Vánocích?
U Vánoc nebo Velikonoc musím vědět, co je přidáno. Někdy se světí voda, svíčky, křída a podobně. Jiné je to u mší, jejichž součástí je křest. Prostě si to projít dopředu, aby ministrant nebyl tím, kdo zkazí atmosféru, že v presbytáři zmateně běhá, ale aby naopak přispěl k důstojnému a slavnostnímu průběhu bohoslužby či jiného obřadu.

Jak dlouho tedy musíš být v kostele před začátkem bohoslužby?
To je různé. Někdy, když není kostelník nebo kaplan, tak je třeba připravit věci na mši. Nyní navíc čtvrt hodiny před nedělní bohoslužbou zvoním, tak je zas třeba víc času. Nebo když je třeba připravit kadidlo. Ale v podstatě tak, aby vše bylo v klidu a v pohodě. Půlhodinka stačí.

Teď o Vánocích máš ještě jednu starost navíc?
Beránka v betlémě. Tedy toho před pizzerií. Každý den je třeba jej nakrmit, zkontrolovat.

Co zvonění. Je těžké rozhoupat zvon?
Ani ne. Jednak zvoním na nejmenší ze tří zvonů, a pak mám vedle sebe velice zkušené zvoníky. Nejhorší je, že se to nedá nikde nacvičit a jen tak na zkoušku si zvonit. Musí se hned naostro.

A konečně otázka, která sice není moc vánoční, ale mnohého napadne jako první. Co za to?
Dobrá parta ministrantů, se kterou čas od času vyrazíme na nějaký výlet. Pocit, že mohu nějakým způsobem sloužit, a pak bezesporu šance prožít bohoslužbu z druhé strany oltáře, poznat věci taky z té druhé strany, a tím prožívat mši intenzivněji a aktivněji. Díky ministrování jsem potkal spoustu zajímavých lidí. A taky mám šanci prožívat něco, co běžně člověk neprožívá.

JAROSLAV PULKRÁBEK