Díky až nepřirozeně teplému začátku jara se podle přítomných starostů dá očekávat další kalamita, tentokráte kůrovcová. „Letos tak velké nebezpečí nehrozí, protože brouk nalétne do polomového dřeva. Kritické bude příští léto, kdy se kůrovec rozlétne dál a nic ho nezastaví. Navíc Park nechává stát i zlomy, a to je živná půda pro klikoroha,“ předpověděl, co čeká Šumavu v nadcházejících letech, kubohuťský starosta Zbyněk Klose.
Poměrně ostrá debata se rozproudila za přítomnosti Jany Slonkové, která se starostům přišla představit jako nový zástupce Správy Národního parku při komunikaci s obcemi a na vlastní kůži zažila, že napětí stále přetrvává. „Při likvidaci následků orkánu se již nehovoří o členění do zón , ale bez ohledu na ně se vytvořily jakési managementové barevně odlišené oblasti, které nově určují, kde a jak se bude zasahovat. Správní řízení k rozhodnutí MŽP sice proběhlo, ale připomínky obcí k němu nebyly řádně vypořádány, obce podávají rozklad do komise ministra. O konkrétních opatření v jednotlivých porostech na svém území nemají obce žádné informace. Vše probíhá v režii Správy, opět bez vědomí obcí, které mají výhrady hlavně k nezasahování ve druhých zónách a k ponechávání dřevní hmoty bez jakékoliv asanace.
Navíc nám byla po orkánu slíbena společná schůzka, která měla tuto situaci řešit. Jestli bude až někdy v květnu, tak to už je asi bezpředmětné,“ uvedla jeden z příkladů, které napětí stupňují, starostka Stožce Zdeňka Lelková.
Přestože uvedení do společenství mikroregionu nebylo pro Janu Slonkovou asi dvakrát nejpříjemnější, obě strany se rozešly s tím, že je třeba hledat dál společnou cestu. I když podle vimperské starostky Stanislavi Chumanové takovýchto pokusů bylo mnoho a na přístupu Správy k obcím se nezměnilo zcela nic.