To moc dobře ví i Václav Filištein, který tady má dnes jednu z největších jízdáren na Netolicku. „V Lužicích mám jízdárnu zhruba deset let, s koňmi jsem ale pracoval už dávno předtím. Mám to asi v genech, protože můj otec u koní také pracoval,“ vyprávěl Václav Filištein s tím, že na začátku měl ustájených pár starších koní. V dnešní době má lužická jízdárna ustájených koní čtyřicet, z nich je tam i plemenný a licencovaný hřebec z vlastního chovu. Jízdárna tak slouží nejen pro jezdce, kteří se chtějí připravovat na sportovní kariéru, ale i pro jezdce příležitostné. „Největší zájem o turistické vyjížďky je hlavně v letních měsících. Máme tady několik tras, kterými se dá jezdit. Výhodou je to, že v Lužicích máme klid, jsme mimo větší město, a tak je tady na vyjížďky vhodný terén. A mohu přiznat, že je i moc krásný, a to především, když sedíte na koni,“ s nadšením řekl majitel jízdárny.
Václav Filištein trénuje společně ještě s jednou licencovanou trenérkou děti. „Je pravda, že ne každý se na koni naučí jezdit tak, aby dále v této aktivitě mohl pokračovat profesionálně. My ale s dětmi probíráme základy výcviku, a tak se časem snad každé z nich naučí jezdit alespoň trochu bezpečně. To ale při poctivém tréninku může trvat i dva roky. Je to hlavně z toho důvodu, že málokdo může na tréninky chodit vícekrát, než jednou týdně,“ tvrdil Václav Filištein. Trénink ale není jen o jízdě na koni. „Děti musí samozřejmě zvládat nějakou tu údržbu koní, vedle toho se učí o jejich stavbě těla a charakterových vlastností,“ komentoval trenér a upřesnil, že v Lužicích mají i licencovaného trenéra pro dostihovou stáj.
A jak se dá poznat, že kůň je nervózní a mohl by lidem ublížit? Podle slov Václava Filišteina je to jako u jiných zvířat. Důležité tak je pozorovat postoj zvířete. „Celým tělem vlastně dává výstražná znamení, například může mít uši sklopené dozadu a nebo nadzvednutou nohu. Pokud to tak je, zvíře je nervózní a potřebuje klid,“ upřesnil majitel jízdárny.
Václav Filištein se tak setkal už s mnoha lidmi, ať už šlo o malé děti při výcviku, nebo turisty, kteří si chtěli výlet zpestřit jízdou na koni. Vzpomene si tak majitel jízdárny na nějakou vtipnou příhodu? „Tak těch je určitě několik. Jednou se mi přihodilo, že k nám přijela skupina německých turistů a jeden z nich se koní hrozně bál. Já jsem přivedl toho nejklidnějšího a nejhodnějšího koně, kterého máme ustájeného a ujišťoval ho, že mu rozhodně nic neudělá. Nakonec se nechal přesvědčit a ke koni šel, že ho pohladí. Stejně jako ostatní zvířata, tak i kůň vycítil jeho strach a bohužel ho kousl,“ s úsměvem vyprávěl Václav Filištein s tím, že tento Němec se už ke koním nejspíš nikdy nepřiblíží.
Jako velké plus vidí majitel jízdárny také v tom, že děti, které se o koně zajímají, se v útlejším věku naučí i určité zodpovědnosti. „Výborné je to hlavně pro období puberty. Tu totiž přejdou bez jakýchkoli větších problémů,“ závěrem doporučil Václav Filištein rodičům taktiku, jak v klidu překonat toto období.