Vznikla zde posilovna, první a jediné sportovní centrum, jaké kdy tato obec měla.
Něco chtít a realizovat – to jsou dva různé světy. Posilovna by nevznikla bez pochopení a neobyčejné vstřícnosti obecního zastupitelstva a hlavně místního starosty Jana Vozábala. Jak už bylo uvedeno, bez pochopení a spolupráce obce by tento projekt nikdy nevznikl.
Obec pochopila naléhavost dnešní doby. Pochopila, jak důležité je v dnešní době věnovat svou pozornost dětem a mládeži. Co se týká dětí předškolního věku, projevila svojí aktivitu obec již tím, že pro ně zřídila zcela novou, krásnou a velmi příjemnou mateřskou školku.
Mládeži však stále chybělo něco, kde by mohla účelně a s radostí trávit svůj volný čas v obci. Obec, i přes další žádosti o využití volného prostoru v části obecního úřadu, vyslyšela prosby mládeže, dala přednost mládežnické aktivitě a poskytla jim prostory, kde by mládež mohla realizovat své sny o síle a kráse vlastních těl.
Další část projektu již byla na mládeži samotné. Za obrovského entuziasmu se mládež pustila do zařizování SVÉ posilovny. Všichni, kteří se na posilovnu těšili a kteří doma našli jakýkoliv stroj určený k posilování, ho „věnovali“ nově vznikající posilovně a rovněž si sami začali „vyrábět“ různá posilovací zařízení. Již v prvních okamžicích byla posilovna vybavena tak, že by uspokojila i náročné sportovce.
Svépomocí si takto chtějí vybavit posilovnu vším, co má každá „profesionální“ posilovna. Co si nedokáží vyrobit sami, to jsou ochotni si nakoupit ze svých vlastních finančních prostředků formou symbolického vstupného, které se rozhodli „sami sobě“ každý měsíc poskytovat. Což ovšem nevylučuje ochotu místních sponzorů rovněž přispět určitým finančních obnosem na podporu a rozvoj místní aktivity.
Všichni věří, že to není poslední krok k vytváření sportovního prostředí v obci (např. vytvoření „víceúčelového“ hřiště pro letní sporty) a že obec a mládež ruku v ruce budou pokračovat v započatém projektu, který se obci v budoucnu mnohonásobně vrátí v podobě spíše morálního kapitálu tj. obecní pospolitosti, sportovní zdatnosti, vzájemné nezištné pomoci sobě navzájem, vzájemného pochopení a v podobě empatického cítění k potřebám druhých.
Sympatické na tom všem je to, že celý projekt, kdo se v tomto prostředí pohybuje, ví, že zbudování posilovny není levná záležitost, není to otázka pár tisícovek, se uskutečnil bez statisíců či dokonce miliónů korun a bez finanční podpory EU, po které v současné době natahují ruce všichni, i když to v mnoha případech jsou aktivity a projekty bez využití a efektivity, ale že vznikl proto, že se jedna malá obec a parta mladých lidí v ní prostě rozhodla pro něco, z čeho mají prostě radost a příjemný pocit, že se rozhodla nečekat na „něčí“ pomoc, ale rozhodla se vzít vše do vlastních rukou.
Prostě uskutečnila si svůj sen svými vlastními silami.


PETER ŠEDA
Hracholusky