Vedl dětské oddíly pod různými organizacemi až do roku 1989, kdy se v Prachaticích zapojil do obnovy skautingu a stal se členem okresní rady Junáka. Od té doby téměř nepřetržitě vede oddíl, deset let stál v čele Jihočeské lesní školy, což je jedna z nejslavnějších českých skautských vzdělávacích institucí. Od roku 2000 je vedoucím vimperského skautského střediska a již podruhé za sebou byl zvolen místonáčelníkem Junáka, což je druhá nejvyšší pozice v celorepublikové organizaci.

Většině z nás se motají pojmy skaut a junák, jaký je mezi nimi rozdíl?
V našem prostředí téměř žádný. Skaut je člen jakékoliv skautské organizace všude na světě. Junák zase členem té naší. Takže Junák je český skaut. Lze tedy používat oba pojmy rovnocenně.

Z historie trochu vím, že se chvilku skautovalo, pak zas ne, a to se několikrát opakovalo.
Do Čech se skauting dostal někdy v roce 1911. On totiž samozřejmě nepřišel ze dne na den, ale byl to proces poznávání a oťukávání. První zákaz přišel roku 1940, ale hned v květnu 1945 začal fungovat. Skončil po únoru 1948 a znovu se na svět vynořil v období Pražského jara. No a k poslední obnově, a doufám, že definitivní, došlo hned po listopadu 1989.

Co je na skautingu tak zásadního, že ho nezahubí žádný zákaz a i po desítkách let znovu povstane?
To se dá těžko zachytit do slov, ale pokusím se. Skauting je o vztazích. K sobě, k druhým i ke světu či vesmíru jako takovému. Je o morálních či duchovních hodnotách a o přístupu k životu. Zásadní roli zde hraje přátelství a hledání svého pohledu na svět. A to se nedá zakázat.

Kdy se objevili skauti ve Vimperku?
Tady je vcelku velká tma a nejasnosti. Bohužel, stará kronika je v soukromých rukách a nebylo nám umožněno do ní byť jen nahlédnout. Kdysi jsem ze Švýcarska dostal dokument, který poukazuje na zabavování majetku Junáka ve Vimperku po roce 1948 a dodnes ve Vimperku jsou pamětníci z let 1968 - 70. Od roku 1989 jsem vimperské skautování prožíval osobně. Na druhou stranu, vzhledem k národnostnímu složení, nelze předpokládat, že by zde skauti byli před druhou světovou válkou. Historii vimperského skautingu cítím jako velký dluh, který je třeba splatit.

Kolik je zde oddílů dnes?
Jeden chlapecký, jeden dívčí a do našeho střediska patří i oddíl, který má klubovnu ve Volarech. Celkem tedy kolem šedesáti členů. Problémem není nezájem dětí, ale nedostatek vedoucích. Přesto se chceme pokusit naše řady rozšířit a přizvat další kluky a holky ke spolupráci.

Skauti jsou i jinde na světě. Jaké jsou mezi vámi kontakty?
Velice čilé a díky tomu, že dnešní generace nemá problémy s jazyky, tak užitečné. Výhodou je, že skauti po celém světě si svoji sounáležitost uvědomují. Mnohdy jen skutečnost, že jste skaut, stačí k prolomení veškerých bariér a k důvěře. S tím mám i osobní zkušenost a mohu říci, že jen skautská lilie stačila k tomu, že se oddíly z různých zemí k sobě od první vteřiny chovaly s maximální důvěrou, jakoby se znaly roky. Dnes není v podstatě problém vycestovat kamkoli do světa a ihned tam získat zázemí. Vzpomínám si na vyprávění jednoho mého předchůdce, kterého pozvali američtí skauti do Spojených států. Jindy nekonečný výslech imigračních úředníků ukončila odpověď na první otázku, a to, proč přijel. Když odpověděl, že na pozvání amerických skautů, tak pokračoval hned dál. Ale nejde jen o mezinárodní rozměr. Existuje skautský parlamentní oddíl, kde se spolu scházejí členové různých stran, duchovní odbor, který je přímo ukázkovým příkladem ekumenizmu.

Šestý rok se spolupodílíte na vedení Junáka. Co to přineslo Vám osobně ?
Zkušenost s řízením organizace, která má bezmála padesát tisíc členů, více než dva tisíce oddílů a hospodaří s rozpočtem v řádech desítek milionů korun. Řízení náčelnictva, které je složeno z třicítky zástupců s různými pohledy na věc. Hledání kompromisů, vytváření strategie a výhledu na roky dopředu. Setkání s mnoha vynikajícími lidmi. Bez nadsázky to byla největší škola mého života. A na častou otázku, jestli mi nevadí, že vše v Junáku dělám zcela zdarma, proto odpovídám, že jsem naopak rád, že nemusím platit školné.

A co může dát skauting obyčejnému členu oddílu?
Vlastně to samé v menším. Je členem družiny, která má kolem šesti členů a spoustu záležitostí si vytváří sama. Naučí se zde vycházet s druhými, hledat kompromisy, řešit problémy, prosazovat a obhajovat své názory. Malá škola manažeringu. A pak samozřejmě dobrou partu a mnoho zajímavých zážitků.

Zkuste to vysvětlit konkrétněji?
Na výpravě si mají uvařit oběd. Musí se rozhodnout, co budou vařit a společně se na tom shodnout. Musí se ujistit, že to dokáží a kolik času a jaké potřeby a suroviny budou potřebovat. Rozdělit si úkoly s vědomím, kdo co umí nejlépe. Každý svůj úkol musí splnit, jinak by ohrozil společný výsledek. A nesmí se u toho poprat. Lekce jako vystřižená z manažerského školení. Asi z nich nevychováme špičkové hokejisty či tenisty, ale myslím, že jim dokážeme dát pro život mnohem více.