Končí Tornádo, začíná Čány bojs

Spíš šlo o to, aby se muzikanti, kteří se s kapelníkem Tornáda domluvili na malé přestávce, nenudili. V té době ale ještě existovala velká městská dechovka, která jezdila na štace po východním bloku Evropy. Libínka ale začala hrát naprosto jinou muziku, než Tornádo, které bylo hlavně taneční kapelou. Hrála a dodnes hraje pouze dechovku.

„Abychom si mohli večer v hospodě při posezení zazpívat. V malých prostorech totiž nemohl hrát pětatřicetičlenný orchestr. Dali jsme dohromady právě pět muzikantů a původně jsme si říkali „Čány bojs“, až po čase jsme si dali název, který se mohl používat při jakémkoli vystupování,“ popsal začátek dechové kapely Libínka, která vlastně vznikla v době hluboké totality a vydržela až do dnešních dnů, její kapelník Milan Čeněk. Inspirací prý byla tak trochu i dechovka ve fraku, která tehdy hrávala v televizi. „Ti muzikanti byli filharmonici a vlastně hráli dechovku jen pro své potěšení,“ vysvětluje.

Jenže o českou dechovku byl vždycky zájem, a tak nejen východní blok, ale těsně po revoluci se muzikanti s Libínkou podívali i na západ.
„S Libínkou já viděl pěkný kus Evropy, byli jsme ve Francii, Itálii, nebo Holandsku,“ vyjmenovává Milan Čeněk a záměrně vynechává státy, s nimiž Prachaticko hranicí dokonce sousedí.

Pět chlapů hraje a Hanka zpívá

Tehdy, v pětaosmdesátém, samotnou Libínku zakládali Václav Rožboud, Milan Čeněk, Václav Šimon, Jiří Kovář a František Beránek. Jako zpěvačka pak vystupovala Hanka Vodičková.

„Navíc jsme přetáhli ještě harmonikáře a aranžéra Jaroslava Heřmana,“ doplnil Milan Čeněk.
I když časem od kapely někdo odešel a jiný zase přišel, stále je ale kapela pětičlenná a nechybí zpěvák.
Asi jako jediná kapela odehrála Libínka všech dvacet ročníků Slavností Zlaté stezky. A na to je Milan Čeněk také náležitě pyšný. „Hráli jsme slavnosti ještě před revolucí, myslím, že těch ročníků bylo osm, a v tradici pokračujeme dodnes. A ty letošní, výroční rozhodně nechceme vynechat,“ slibuje Milan Čeněk svým příznivcům, kteří již několik let po sobě mohou Libínku slyšet ve Štěpánčině parku před pivním stanem.
V současné době hraje Libínka hlavně pro seniory, nebo pro spolky. „Nedávno jsme hráli třeba včelařům, chodíme hrát na podnikové schůze nebo myslivecké leče,“ popisuje kapelník Milan Čeněk. Už rozhodně nechtějí hrát každý týden. „Přece jen jsme už starší pánové,“ směje se.
Doubravance dají posluchače

Nezapomene však připomenout, že Libínka byla vůbec první kapelou v Jihočeském kraji, která začala hrát dechovou hudbu v pěti lidech. „Až dlouho po nás pak vznikla třeba Doubravanka, která je vlastně naším nástupcem,“ ujišťuje Čeněk a je rád, že dechovku hrají i mladí kluci.
Milan Čeněk si je vědom toho, že právě mladší ročníky taková muzika příliš netáhne.

Ani prachatická Libínka mladé muzikanty už nenabírá. „Máme průměrný věk sedmdesát let a už to takhle spolu doklepeme,“ vypočítává s úsměvem Milan Čeněk a k tomu ještě přidává věk jednotlivých členů kapely.
Prý už ani zkoušky před vystoupením nejsou potřeba, jsou tak sehraní a tolikrát spolu vystupovali, že to není nutné. „Jen se provoláme, že je kšeft a jedeme rovnou na ostro, stačí si říct název písničky. Můžeme jet jedním autem, protože je nás málo a vejdeme se, to je také výhoda,“ říká s tím, že pětka muzikantů má i své ekonomické výhody.

A to, že se staří bardové sejdou u „dechny“, se stává tak desetkrát do roka. A vracejí se vlastně k původnímu. Už nechtějí hrát na kšeft, ale jen pro vlastní potěšení.