Nemocniční lékárna sice fungovala od doby, kdy byla postavena nová nemocnice, ale než byla postavena ta, která funguje od roku 2003, nacházela se v suterénních prostorách, kde dnes najdou pacienti rehabilitaci. „V té době nebyl možný výdej na recepty, s nimiž se začalo až po mém nástupu v roce 1997, a to jen v omezené míře a přes výdejní okénko. Teprve, když se v roce 2003 otevřela lékárna v té podobě, v jaké ji znají obyvatelé města dnes, se objem léků vydaných na, lidově řečeno, na recept, začal zvyšovat,“ řekl na úvod vedoucí nemocniční lékárny Miroslav Gros. Část léků vydávaných do té doby na recepty byla určena především pro potřeby zásobování záchranné služby a nemocniční lékárna prioritně fungovala pro potřeby nemocnice.
Přestože se dá říci, že v současnosti základní myšlenka v zásobování léky jednotlivých oddělení nemocnice sice přetrvává, prakticky ve všech nemocnicích už lékárny fungují i na výdej a prodej léků ať už s receptem, nebo bez něj i pro veřejnost. „Je třeba říci, že pro nemocnici je takové fungování lékárny i určitý zdroj příjmu. Dnes je poměr služeb pro veřejnost a pro nemocnici dvě ku jedné,“ porovnal Gros.
Ve srovnání s ostatními lékárnami ve městě doplácí ta nemocniční také na svou polohu. „Areál nemocnice se totiž nachází na kopci nad městem, což je znát. Ale i tím, že v nemocnici není řada specializovaných ambulancí, má lékárna zúžený i svůj sortiment, který je přizpůsobený potřebám nemocnice a pacientů, které její ambulance navštěvují. Není možné držet na skladě léky, které bychom vydali jednou za čtvrt či půl roku. Ale pokud bychom něco neměli, tak to pacientovi rádi objednáme a ve většině případů to má u nás k dispozici do druhého dne“ dodal vedoucí nemocniční lékárny. Může se stát, že lékárník občas nabídne pacientovi jiný lék, než který má předepsán svým lékařem. Běžně zaměnit lék předepsaný za jiný ale možné není. „Obecně vzato to neděláme. Nepřipadá nám to korektní vůči lékařům, i když lékárník má možnost lék zaměnit za adekvátní náhradu, ovšem vždy jen s nižším doplatkem, což je podmínka podle vyhlášky. Vždy ale platí, že to je na základě nabídky pacientovi a pokud on s tím nebude souhlasit, musí dostat vždy předepsaný lék,“ dodal vedoucí nemocniční lékárny Miroslav Gros.
Ta zajišťuje také přípravu léčiv, vyjma již zmíněných sterilních. „Připravujeme především některé dezinfekce, v menší míře dermatologické léky, ale není toho tolik,“ dodal Gros. O chod lékárny se aktuálně stará osm stálých zaměstnanců. Pracují zde dva magistři, tři farmaceutické asistentky, dvě THP a jedna sanitářka a jednu lékárnici, která je zatím na mateřské dovolené, má lékárna nasmlouvánu na dohodu o činnosti. Změny oproti době, kdy nastupoval, jsou podle Miroslava Grose obrovské. „Zatímco v roce 1997 dělala nemocniční lékárna kolem sto receptů za měsíc, v roce 2003, kdy se otevřela nová lékárna, to bylo zhruba tisíc receptů za měsíc a postupným nárůstem činil počet receptů kolem dvou tisíc v době před zavedením darů kraje. Potom se počet receptů značně zvýšil a od zrušení darů kraje se počet receptů drží jen na mírně nižší úrovni,“ uvedl Miroslav Gros.
I když by se mohlo zdát, že nemocniční lékárna má, lidově řečeno, své jisté, snaží se chovat tržně. Svědčí o tom například i zavedení zákaznických karet po zrušení darů kraje. „Zákaznická karta přináší našim zákazníkům řadu výhod a dnes už ji najdete v každé nemocniční lékárně v kraji. Obsahuje slevu na doplatky na léky hrazené jen částečně zdravotními pojišťovnami. Navíc se zákazníkům načítá také jedno procento z obratu, které mohou pacienti uplatnit při výběru volně prodejných léků a doplňků výživy. Mohu potvrdit, že si na tuto službu lidé poměrně rychle zvykli a vyhledávají ji. S ohledem na poměrně vysoké doplatky u některých léků nám možná i právě toto pomohlo udržet si část klientely,“ domnívá se Gros. „Snažíme se o osobní přístup k zákazníkovi a poradit mu nebo zodpovědět všechny jeho dotazy. Řada pacientů k nám chodí i proto, že máme některé z léků bez doplatků nebo jsme levnější než konkurence. Snažíme se vymýšlet pro zákazníky měsíční akce, kdy jsou vybrané produkty zlevněny – např. v období chřipky nebo měsíc ústní hygieny. Pacienty o tom informujeme letáky na ambulancích v nemocnici a také na internetových stránkách nemocnice,“ dodal vedoucí lékárny.

Zavedením regulačních poplatků už běžné léky, jako je paralen nebo ibalgin, nevycházejí levněji, ani kdyby je lékař pacientovi předepsal na recept. Víceméně si tyto léky pacienti stejně kupují už za své a podle vedoucího nemocniční lékárny s receptem na takový lék přijde jen ten, kdo bere více balení, například na chronické bolesti.
Když se řekne lékárna, většina lidí vidí jen přepážku, přes kterou mu lékárník podá nějaký lék, a už méně chápou provoz a to, co všichni její zaměstnanci dělají. „V dnešní době velkou část pracovní náplně zaměstnanců lékárny spolkne administrativa. Vše jde přes lékárenský systém a přes počítač. Je třeba přijmout zboží, zkontrolovat šarže, uložit, polepit cenovkami a zaevidovat, vydávat na výdejky pro nemocnici, zkontrolovat suroviny pro výrobu léků, je potřeba starat se o zdravotní materiál a podobně. Je toho zkrátka dost, co pacient běžně nemá šanci vidět,“ říká Gros.
Nemocniční lékárna má stejně jako ostatní lékárny ve městě otevřenou pouze v pracovní dny. „Přes týden je lékárna otevřena nonstop od sedmi hodin ráno do půl čtvrté odpoledne bez polední přestávky. O víkendu otevřeno není hlavně z personálních důvodů. Po nástupu nové magistry na podzim uvažujeme o změně pracovní doby. Otázkou je, zda by se vyplatilo mít otevřeno i o víkendu, ale určitě je to věc k zamyšlení, protože lékárenská pohotovost v Prachaticích nefunguje.
K povinnostem lékárníka totiž patří i kontrola léků na jednotlivých odděleních, komunikace s lékaři, marketingové akce, domlouvání cen u dodavatelů a podobně,“ shrnul krátký výčet povinností zaměstnanců nemocniční lékárny její vedoucí. Občas k nám pacienti přinesou léky, které jim zůstaly doma buď z jejich léčby, nebo po příbuzných. „Každá lékárna jakožto původce nebezpečného odpadu, což léky jsou, je povinna je odebrat a zlikvidovat buď na své náklady, nebo je přefakturovat krajskému úřadu. Likvidace nevyužitých léků z nemocnice jde výhradně za námi,“ vysvětlil Miroslav Gros. Zejména starší lidé mají představu, že léky, které jim doma zbydou, může lékárna využít pro někoho jiného. To je ale naprosto nemyslitelné. „Lékárna není second hand. Staré a nepoužité léky se musejí zlikvidovat. Navíc takový lék není ani možné přijmout do systému a následně znovu vydat. Navíc není nikde zaručeno, zda byly léky skladovány tak, jak je vyžadováno. Zatímco v lékárně je vše monitorováno, u pacientů to nikdo nezaručí,“ zdůraznil Gros. Nemocniční lékárna se nyní zapojila do výběru starých lékárniček pro společnost ADRA. Takže pokud se chtějí čtenáři zapojit, mohou ji k nám přinést až do konce měsíce ledna,“ zakončil vedoucí lékárny a nově i člen představenstva Nemocnice Prachatice a.s. Mgr. Miroslav Gros.

Nemocniční lékárna:
Vedoucí lékárník Mgr. Miroslav Gros
Nemocniční lékárny ve svém původním smyslu slouží především pro zásobování léků pro potřeby jednotlivých oddělení nemocnice. Než se přestěhovala do nových prostor, léky vydávala obsluha přes okénko. Lékárna v současné podobě vznikla v areálu Nemocnice Prachatice v roce 2003. Do té doby vydávala pouze minimum léků na předpis pacientům. Od tohoto roku se počet léků vydaných na předpis pacientům neustále zvyšoval, dnes je poměr služeb pro veřejnost a pro nemocnici dvě ku jedné. V lékárně pracuje osm stálých zaměstnanců. Lékárna je otevřena každý všední den od 7 hodin do 15:30. Pro své zákazníky vydává zákaznické karty s možností slev.