Stavbu jsem navštívil v den, kdy se dokončovalo bednění a řešily poslední detaily před tím, než bude železná konstrukce lávky zalita betonem.

Chtěl jsem vědět, jak vlastně stavba pokračuje, a poptat se obyvatel přilehlých domů, zda je stavba neruší. Přeci jen trvá stavba už dost dlouhou dobu na to, aby bylo možné bilancovat.

Přicházel jsem kolem Pivovarského pramene, potom jsem si ale řekl, že dolní cesta bude zřejmě uzavřená nějakým plotem, a proto jsem zahnul do České ulice a k lávce směřoval od náměstí Přátelství. Tudy každý den jezdím autem i několikrát, takže jsem přibližně věděl, jak bude stavba vypadat.

Věděl jsem i to, že na část lávky, která hraničí s chodníkem, jsou již položeny dlaždice. Dnes poprvé jsem měl ale možnost podívat se na lávku shora. A to mě lákalo.

Sám na stavbě

Myslel jsem si, že budu mít problém s tím, abych se na stavbu dostal. Jenže všechny ploty byly otevřené, takže jsem šel přímo k několika dělníkům, kteří postávali před lešením. Když jsem se jich zeptal, zda si na mě udělají čas a poví mi, jak se stavba vyvíjí, řekli mi že mám přijít za hodinu, protože právě odchází na oběd. Zůstal jsem tedy na stavbě úplně sám, ale všiml jsem si, že další dělník zůstal v přenosné kabině na silnici blízko stavby. Ani on si ale se mnou nechtěl povídat. Nechtěl jsem ho navíc rušit při obědě, a tak jsem si šel stavbu obhlédnout sám. Betonové pilíře už podpíraly samotnou lávku, kolem bylo ale stále spousta lešení. Protože jsem chtěl vidět, v jakém stadiu je samotná lávka, vylezl jsem po dřevěných schůdcích až do její úrovně, tedy tam, kde se bude stýkat s úrovní areálu bývalých kasáren.

Odtud jsem viděl, že lávka již dostává tvar, jaký asi bude mít, až bude hotová. Viděl jsem, že se na lávce pracuje, ale z důvodu strachu o vlastní bezpečnost jsem tam nešel. Pořídil jsem několik fotografií a rozhodl se počkat, až se vrátí dělníci. Mezitím jsem si ale popovídal s obyvatelkou domu č. 687 v České ulici Danielou Ferusovou, která tvrdila, že stavaři jsou zatím tiší a stavba jí vůbec neruší.
„Zarazila mě jen její velikost. Vypadá skoro, jako by po ní měla jezdit auta. Do kasáren jinak skoro nechodím, takže jde celá stavba jaksi mimo mě,“ konstatovala Daniela Ferusová.

Se stavbyvedoucím

Názor na stavbu ale řekla i tak. „Představovala jsem si to jednodušší. Ale pro vozíčkáře to asi musí být tak široké. Doufám, že bude úsek bezpečnější, vždycky ale bude záležet na řidičích, jak budou opatrní. Sama se divím tomu, že se ještě nestala žádná nehoda u nás v ulici, protože tudy řidiči moc bezpečně neprojíždějí,“ doplnila Ferusová a já spěchal za člověkem, který se na stavbě objevil. Byl to Jindřich Jileček, vedoucí provozní jednotky Prachatice, firmy, která stavbu provádí. Ten mi přiblížil přesnou situaci na stavbě. „Dokončuje se výztuž v lávce a bednění parapetních zídek mostovky. Zítra by se mělo začít s betonováním. Stavba bude mít nakonec tři krajní opěry a dvě podpěry, protože bude sestávat ze tří polí,“ vysvětloval Jileček s tím, že stavba vychází zatím podle plánu. Nepoškodily ji prý ani nedávné silné bouřkové deště.

Do slepé ulice ne!

Na stavbě lávky v Osecké ulici prý v současné době pracuje zhruba dvacet lidí. Já jsem zastihl jen jejich vedoucího, a protože se hodina již nachylovala, řekl jsem si, že na ně čekat nebudu. Zamířil jsem do prodejny Hospodář, která je nedaleko, a uzavírka Osecké ulice kloní dopravu i od ní. Podle prodavaček je odklon dopravy opravdu znát. „Kdo sem potřebuje nutně, ten přijede i tak. Slyšela jsem ale už několikrát, že sem pojedou až po uzavírce,“ tvrdila jedna z prodavaček Zlatuše Miesbauerová. Podle ní ale není odklon zákazníků největším problémem.

„Nejhorší je, že řidiči neví o uzavírce ulice. Kolikrát sem takhle zabloudí i kamiony, které se ale nemají jak otočit. Hodně by pomohlo, kdyby byla slepá ulice označena už na kruhovém objezdu,“ popisovala situaci prodavačka. A já jí slíbil, že se pokusím pomoci. Síla slova je přeci silnější meče, jak říkávali básníci. Odcházel jsem a těšil se, že za měsíc už budu moci domů přímo, bez objížděk.