A ke všemu se to splnilo. To je případ spisovatele Jiřího Macouna. Ten přijel do Prachatic, kde dětem představil knihy o vědci Maxovi.

Kdy jste si uvědomil, že chcete být spisovatelem?
O psaní knih jsem začal přemýšlet, už ve čtvrté třídě a vymyslel jsem a nakreslil komiks o letu na Venuši. V osmé jsem začal psát román o letu na Mars, který jsem ale nedopsal. Uvědomil jsem si, že o vesmíru toho vím ještě hodně málo. Dal jsem si dvacetiletou pauzu na získávání znalostí. S vážně míněnou tvorbou jsem začal v roce 1985, kdy jsem si zakoupil psací stroj, tehdy za obrovskou částku tři a půl tisíce korun a stal jsem se „spisovatelem“. Napsal jsem asi deset pohádek. V nakladatelství Albatros ocenili jejich úroveň, ale přiměli mě přehodit výhybku směrem k dobrodružné literatuře pro kluky a holky. Kniha nakonec nevyšla, ale spolupráce s tehdejším vydavatelstvím mě po řemeslné stránce velice pomohla. Taková koncentrace špičkových redaktorů v jednom nakladatelství se už dnes nikde nevyskytuje.

Kdy oficiálně vyšla vaše první kniha?
Ještě před rokem 1989 jsem začal psát knihu o pionýrech. Po revoluci bylo jasné, že knihu o nich už nikoho nevydá. A číst také nebude. Teprve v roce 2002 vyšla první beletristická kniha o čtrnáctiletém, školou povinném Maxovi, který provádí mnohdy šílené fyzikální a technické experimenty. Hraje si s atomovým reaktorem, sestřeluje stará vojenská letadla či přilepí turisty k dlažbě Karlova mostu. Dospělí mají z některých jeho dobrodružství hrůzu. Současné děti ale příběhy velice baví.

Kde čerpáte inspiraci pro svá díla?
Vzdáleným učitelem byl a je Jules Verne. Jeho dílo mě ovlivnilo zásadní způsobem. Techniku a vědu je ovšem třeba podsouvat dnešním klukům v naprosto jiném kabátě. Samotný popis ponorky už nezaujme. Současné děti čtou méně, ale mají na knihy velmi vysoké nároky. Dnešní středeční čtení v městské knihovně ukázalo, že napínavé příběhy se strhujícím dějem zaujmou i dnešní kluky a holky. Moc mě potěšilo, že moje knihy prachatické děti nenudily.

Proč je námětem vašich knih technika a přírodní vědy?
Technické vzdělání a matematika ustoupily do pozadí. Byl bych nerad, aby příští vynálezy a objevy pocházely jen z Číny a Indie. Max by měl být přitažlivým vzorem pro kluky ale i děvčata. Až budu dostatečně proslulým spisovatelem, napíšu kuchařku, protože vaření je tvořivost sama. V kuchyni experimentuji jako Max.

Na čem pracujete v současné době?
Ve stádiu zrodu je nyní dílo Bratři bagři. Jedná se o moderní pohádky pro pětileté a starší čtenáře. Bagr je pro dnešní děti nejúžasnější stroj, který potkávají cestou do školky. Kniha by měla bavit děti i tatínky. Maminky by kniha o rypadlech měla poučit, aby po čtení pohádek uměly dětem odpovědět na jejich zvídavé otázky. Kniha by měla vyjít na podzim.

Co pro vás znamenají akce typu autorské čtení?
Bez kontaktu se čtenáři by to nešlo. Autorské čtení je zároveň velmi ostrým testem srozumitelnosti díla. Při čtení děti poznají Maxe nebo jiné mé hrdiny. Já zase jejich schopnost vnímat text. Jak se vám líbilo v Prachaticích? Spolupráce s prachatickou knihovnou je naprosto perfektní. Občané Prachatic se mohou činností městské knihovny oprávněně chlubit. Právě taková instituce, jako je vaše městská knihovna, dělá vaši obec vhodnou ke spokojenému životu. S úpadkem televizní tvorby se důležitost místních kulturních institucí zvyšuje. Chraňte si knihovnu. Bude se vám pod Libínem žít dobře.

Jiří Macoun
Narodil se v roce 1956 v Českých Budějovicích. Vystudoval gymnázium. Pracoval ale také jako obráběč kovů, zlatokop, vychovatel a nebo horník. Na svém kontě má ale více povolání. Jedno z nich ho zavedlo do světa literatury. Kromě naučných publikací napsal dobrodružné příběhy pro děti. Díla: Experiment Max, Faktor Max, Plus Minus Max – knihy pro děti. Československé pevnosti, Tanky, Významné bitvy v Čechách a na Moravě, České vojenské letectvo – naučné publikace pro děti a mládež