S tím jí pomáhá její nejlepší přítel s velmi citlivým nosem, belgický ovčák Bonie. Na to, aby se ale společně mohli účastnit záchranných akcí, museli jako tým projít náročným výcvikem. „Museli jsme nejdříve splnit vstupní zkoušku. Ta vlastně prokáže, zda jsme způsobilí k záchranářské akci, a to například v sutinách, ve vodě, v terénu, ve stopách a nebo v lavinách. S nynějším ovčákem máme všech pět zkoušek za sebou. Ne vždy je ale pes uzpůsobený na všechny zásahy, může být lepší v jedné z těchto variant, na kterou se pak se svým páníčkem zaměří. To se mi například stalo s úplně první čubou. Měla špatnou reakci na střelbu, a tak s ní výcvik moc nešel,“ vzpomněla Hana Klímová, která kynologii věnuje veškerý svůj volný čas.

Záchrana lidského života totiž závisí na souhře člověka a psa. „Je jasné, že každý pes má citlivější nos, než člověk. Ale jen někteří dokážou cítit pro člověka. Velmi záleží na tom, zda dokáže pes mezi mnoha pachy, které se mu dostanou pod nos, rozeznat ten, co nás poté dovede ke ztracenému člověku. A samozřejmě, že správně vycvičený pes záchranář na svůj nález musí i řádně upozornit,“ popsala kynoložka charakter, který záchranářský pes musí mít.

Nejen u záchranářských psů musí být taková povaha samozřejmostí, děje se tak i u psů policejních, pracovních, ale i loveckých.
A právě s policií často Hana Klímová a její kolegové spolupracují. Policie se na ně obrací především tehdy, kdy se nějaká osoba pohřešuje již dlouhou dobu. Zasahovali tak v Českém Krumlově, Třešňovém Újezdci a dokonce i v jejím rodném městě Netolicích.

Podle jejích slov šlo především o seniory, kteří se právě vlivem stáří nedokázali orientovat a nebo už byli pomatení. „Je pravda, že ne vždy najdeme ztraceného včas. Ale aspoň pro jeho rodinu můžeme přinést takovou jistotu, co se s jejich milovaným stalo a kde vůbec jsou. Není to ani příjemný pocit pro nás, ale určitě nás takové případy neodradí, chceme hlavně pomáhat, a to také děláme. Určitě si ale člověk uvědomí, jakou váhu má lidský život,“ přiznala Hana Klímová s tím, že ovlivnění jsou rozhodně i záchranářští psi.

Jak prozradila, pes ze svého pána vycítí naprosto vše. „Začne být pozornější už ve chvíli, kdy se dozvím, že na zásah pojedeme. Určitě ho má nálada dokáže ovlivnit i při závodech, na které pravidelně jezdíme. Proto se snažím být v klidu, jak to jen jde. A mám štěstí, že se na mně nervozita projevuje jen před závodem. Když už nastoupíme, rychle ze mne spadne. I závody jsou především o naší souhře. Pes musí prozkoumat terén a najít danou věc. Já musím zase pohlídat místa, která ještě neprozkoumal, a upozornit ho na to,“ popsala Hana Klímová, která už z mnoha celorepublikových závodů odjela z prvním nebo druhým místem. Její pokoj tak zdobí přes třicet pohárů a jiných ocenění.
Závěrem Hana Klímová dodala, že v zahraničí ještě pomáhat nebyla. Pokud by se ale stala nějaká katastrofa a pomoci by bylo zapotřebí, rozhodně by neváhala.