„Je to zvláštní, ale v rodině vůbec nikdo nesportuje, já byla první. Byla jsem hyperaktivní dítě, strašně jsem zlobila už ve školce. Na základce jsem si pak vybrala kroužek juda. Bylo třeba mě nějak zaměstnat, abych se zklidnila. Hned na prvním tréninku se mi to zalíbilo. Začala jsem tam chodit, abych se trochu vybila,“ popsala začátek své kariéry Andrea Baráková, která to nakonec dotáhla až do reprezentace ČR a dodala: „Paradoxně tento sport ani rodičům nevadil, byli rádi, že jsem se zklidnila. Akorát kroutili hlavami, po kom mám takovou vůli u toho vydržet a pořád trénovat.“
Tak jako v každém sportu ale i zaměstnání to není vždy podle představ dotyčného a přijdou myšlenky na to s tím seknout. „To platí samozřejmě i o mě. Takových situací bylo dost. Zvláště v reprezentaci, kdy se jen trénovalo a nebyl čas na nic jiného. Člověk to však musí překousnout, když chce něčeho dosáhnout. Nyní však se peru již jen rekreačně. Přišlo zranění, přetrhané vazy v koleni, a už jsem se na vrchol nevrátila. Je pravda, že v tom sehrálo roli i to, že jsem šla na vysokou školu, se kterou to nešlo skloubit,“ hovoří o kariéře Andrea Baráková.
Přece jenom judistek v jednotlivých oddílech tolik není a musí se trénovat s klukama. Pak se stane, že někdy chlapi dostanou od ženské lekci. „Na základce bylo ještě dost holek, tak se trénovalo v pohodě. Pak jsem přišla na sportovní gympl do Plzně, kde nás bylo pět a musela jsem se prát s klukama. O to víc mi to však dalo, když jsem přišla do reprezentace, tak jsem se ve světě chytla. Měla jsem větší sílu a dokázala toho využít.“
Andrea se tedy dostala až do reprezentace, která je vrcholem pro všechny sportovce. Vždy však sní o té pomyslné třešničce na dortu. „Pro mě bylo absolutním vrcholem mistrovství světa. Sice jsem vypadla ve druhém kole, ale byl to krásný pocit. Právě tímto šampionátem jsem ale přišla o maturitní ples, který byl ve stejný den, takže jsem se musela rozhodnout. Samozřejmě to bylo rozhodování jednoduché, protože mistrovství světa může přijít jen jednou za život. Po prohře mě to sice trochu mrzelo, ale obešla jsem pak všechny ostatní plesy, takže jsem si to vynahradila,“ dodává Andrea.
Vrcholový sportovec nasbírá plno zkušeností, které pak může předávat dál. Je to případ i Andrey Barákové. „Když jsem byla zraněná a nemohla se připravovat, tak jsem trénovala děti. Určitou trenérskou zkušenost tedy mám, udělala jsem si i licenci. Nyní sama trénuji dvakrát týdně a jednou za rok vyrazím na republikový šampionát. Trénovat chci dál, pokud bude možnost, tak i trénovat děti. Civilně bych to viděla například u policie s výukou sebeobrany a podobně,“ má jasnou vizi do budoucna Andrea Baráková.