O astronomii se ale začal Ludvík Friedberger zajímat mnohem dřív. Jak sám říká, od doby, kdy začal vnímat svět. „S oblohou a vším nad hlavou mne začal seznamovat tatínek, když mi mohlo být tak osm devět let. Říkal mi, kde a jaká jsou souhvězdí a podobě, to byl takový prvopočátek,“ vzpomíná na své první astronomické pozorování. Přitom jeho největším koníčkem na obloze nejsou paradoxně žádné ojedinělé jevy, ale nám nejbližší vesmírné těleso, Měsíc.

Než mohl vystoupat po schodech až do kopule hvězdárny, protekla Blanicí v údolí pod ní spousta vody. „Svojí první pozorovatelnu jsem měl vedle našeho domu. Jak je autobusové nádraží, tak vedle byl ještě jeden dům, říkali jsme tomu druhý barák. V té době už byl opuštěný, a tak jsem si ve střeše odendal několik tašek a s triedrem jsem pozoroval noční oblohu. Maloval jsem si Měsíc, krátery a moře na něm,“ pousmál se Ludvík Friedberger ještě dnes při vzpomínce na své astronomické začátky. Kupoval si literaturu, dokonce nedávno objevil astronomickou ročenku, kterou se mu podařilo uchránit před povodní. Jako každého kluka pak koníček na chvíli vystřídal jiný, ale už v šestnácti letech začal uvažovat o tom, že by zahrada na Výrově nemusel sloužit jenom k pěstování jablek. „V té době jsem uvažoval jen o tom, abych se dostal kvůli pozorování nad koruny stromů. Takže jsem vymýšlel spíš jen něco podobného posedu, ale k tomu nedošlo. Astronomii jsem potom na čas opustil, i když mne zajímala pořád, a spíš mne chytila dráha,“ líčí další roky, po které se mu železnice stala nejen koníčkem číslo jedna, ale také povoláním.

Rejstřík zájmů by býval rozšířil ještě jachting. „Ten mne hodně zajímal, když jsem jezdil po železnici podél Lipna a viděl jsem, jak tam jachtaři plachtí. Plachetnice a parníky, to bylo moje už od dětství. Začal jsem tedy uvažovat o tom, že bych si postavil jachtu, dokonce jsem navázal kontakty s lidmi z Černé v Pošumaví, ale pak jsem přemýšlel, nakolik využiji v roce plachetnici a jaké by byly problémy s dojížděním na Lipno, a tak jsem se rozhodl, že si raději postavím hvězdárnu,“ vrátil se k dalším úvahám o stavbě toho, co už od dětství chtěl. „Lipno bylo daleko, ale zahradu mám za domem a využívat ji mohu celoročně,“ směje se Ludvík Friedberger.

Stavební povolení na hvězdárnu měl už koncem osmdesátých let. „Stavět jsem začal asi tak v devadesátém roce a v roce 1995 už jsem osadil dalekohled. Problém s tím sehnat vybavení není až tak veliký, jako spíš sehnat na to peníze. Dneska už je nabídka veliká a nedá se to srovnat s tím, když jsem před dvaceti lety začínal. Něco se dalo přivézt z východního Německa, spíš optika, ale většinou se to řešilo amatérsky. Původně jsem se už zamýšlel i nad tím, že bych si dalekohled postavil sám, ale nakonec přišel listopad 89 a otevřely se nejen hranice, ale i možnosti pořídit si kvalitní vybavení,“ srovnal dobu zase ne až tak minulou.

Jenomže za tu dobu se přece jen změnilo hodně nejen v politickém rozložení Evropy, ale i na podmínkách pro sledování noční oblohy nad Husincem. „Před dvaceti roky to bylo docela dobré místo. Nebyla tu průmyslová zóna a ani obzor nad Prachaticemi nebyl ještě tak prosvětlený. Pak se postavila sklárna a také jižní obzor nad Prachaticemi s jejich rozšiřováním je mnohem světlejší, než býval,“ hodnotí Ludvík Friedberger současné podmínky pro pozorování. To je podle něho zajímavější spíš na jaře a na podzim, kdy jsou lepší podmínky. „Jednak není taková zima, protože i chlad bývá občas docela nepříjemný, a potom noc je poměrně dlouhá na pozorování. V létě je sice teplo, ale noc je jednoduše řečeno pro pozorování příliš krátká,“ vysvětlil.

A pokud se týká například srovnání zatmění Slunce a Měsíce, preferuje Ludvík Friedberger spíše zatmění Měsíce. „Zatmění a zvláště to úplné Slunce je samozřejmě hodně zajímavé i pro laiky, ale pro mne je zajímavější zatmění Měsíce, tam se odehrává úplné drama, když vstoupí měsíc nejprve do polostínu až přejde do fáze úplného zatmění. Někdy se stává díky lomu světla, že se měsíc při zatmění zabarví až do červena. Zajímavé bývá pozorování přechodu planet přes sluneční kotouč, to je určitě taky zajímavá podívaná,“ líčí své zážitky. O ty se dělí v rámci školní výuky i s dětmi ze Základní školy v Husinci, případně i s dalšími zájemci o pozorování. Dohodnout se ale na návštěvě hvězdárny musíte předem a záležet bude pochopitelně nejen na časových možnostech Ludvíka Friedbergera, ale hlavně na počasí.