Horní brána se nedochovala, ale městské opevnění je pýchou Prachatic dodnes

Pro středověká města byly nejtypičtější hradby, které měly vojenskou a právní funkci. Městské opevnění tvořilo souvislý prstenec jednoduché hradební zdi, kterou zesiloval příkop, parkán, val a válcovité nebo hranolovité věže. Vchod umožňovaly městské brány. Výstavba městského opevnění si vyžádala určitý čas.

Nejstarší písemný doklad z Prachatic se zachoval z roku 1376, kdy se poprvé uvádí dům po levé straně vedle Horní brány. Jestliže se uvádí název Horní brána, lze předpokládat také existenci Dolní brány. Výstavbu městských hradeb potvrdil v roce 1382 český král Václav IV. Městské opevnění utrpělo škody při dobytí města Husity v listopadu 1420. Později došlo ke zpevnění hradeb, které byly zpevněny ještě několika baštami. Tento způsob městského opevnění postupem doby zastaral a přestal vyhovovat nové moderní válečné technice. Proto ve 20. letech 15. století došlo k přestavbě městského opevnění. Na dobu přestavby ukazuje ještě jedna písemná zpráva. Když v roce 1524 záblatští měšťané prohráli svůj spor s Prachaticemi o podílu na solním obchodu, museli přispět na stavbu městské bašty, která byla označena jako Záblatská (někdy Červená) bašta. V květnu 1620 město obléhala císařská armáda pod vedením generála Marradaa. Značné škody utrpěla i Horní brána. V době neustálého vojenského nebezpečí byla Horní brána zazděna a uzavřena. Teprve v roce 1640 bylo rozhodnuto, že: „Co se týče Hořejší brány, aby se zase otevřela“. K obraně města sloužila i středověká vojenská technika. Určitou představu o jejím složení podává zpráva z roku 1667, kdy na Český Krumlov vyjelo z Prachatic 7 děl, 4 hákovnice a 1 železný hmoždíř.

V 18. století městské opevnění ztratilo svůj význam a některé jeho části byly zbořeny a stavební materiál byl použit při stavbě nových domů. Městské bašty chátraly a některé byly upraveny. Také údržbě městských bran nebyla věnována dostatečná péče a chátraly. V roce 1857 několik prachatických měšťanů předneslo městské radě návrh na zboření Horní brány. Jako důvod své žádosti uvedli, že brána představuje vážnou komunikační překážku, stěžuje příjezd do města, je v chatrném stavu a také v nočních hodinách má nedostatečné osvětlení. Kromě toho se za Horní bránou rozkládá rybníček (dnes park), který při větších dešťových přívalech přetéká a měšťané i cestující se musí branou brodit vodou. Dále se uvádělo, že některá významná města své brány již dávno odstranila. Prachatičtí měšťané skromně připomněli, že zachované městské opevnění a zeď jsou překážkou další stavební výstavby městských domů.
Obsah tohoto spisu byl pojednán v zasedání městské rady, která rozhodla o utvoření komise, jejíž členové měli za úkol vyšetřit pravdivost žádosti. Nakonec bylo rozhodnuto, že v létě 1859 má dojít ke zboření Horní brány. Protože se objevily různé těžkosti, začalo se s jejím bořením později. Dne 4. června 1860 prachatická městská rada oznamovala Okresnímu úřadu v Prachaticích, že během uplynutí osmi dní bude dokončeno její zboření. V dosavadní turistické literatuře se chybně uvádí jako datum zboření Horní brány rok 1859.

Prachatický zednický mistr pořídil v roce 1858 před zbořením nákres původního stavu vzhledu brány. Ten se dosud zachoval ve Státním okresním archivu v Prachaticích. Z tohoto nákresu je zřejmé, že vzhled brány byl pozdějšími mnohými přestavbami ochuzen a stala se netypickou částí prachatického městského opevnění.

Její základy byly nalezeny v roce 1993 při stavebních úpravách.

PhDr. Václav Starý, archivář