Hospic je bojovník
PRACHATICE - I když stále ještě nejsou hospice zahrnuty v zákonu o sociálních službách a otázka peněz tak není docela vyřešená, zdá se, že v prachatickém Hospici sv. J. N. Neumanna se začalo blýskat na lepší časy.
„Máme historicky nejvíce pacientů,“ radoval se včera ředitel zařízení Robert Huneš. Obsazeno je totiž pětadvacet lůžek, volných je jich tak nyní jen pět. Přitom ještě před dvěma měsíci nebyla situace s obsazeností zdaleka tak dobrá.
„Snad je to zlomové období,“ doufá ředitel. Zároveň se podle jeho slov zdá, že se hospic bude v příštím roce potýkat s menšími problémy než letos. „Dvě třetiny nákladů jsou placeny z peněz zdravotních pojišťoven, další peníze pak sháníme z dotací ministerstva práce a sociálních věcí, sponzorských darů a plateb od pacientů,“ vysvětluje otázku financí Robert Huneš. Podle jeho slov proto hospic oslovil i města a obce, jejichž pacienti v hospici jsou, aby přispěly na jeho provoz. Ze zápisu rady města Vimperk vyplývá, že radní s příspěvkem pro hospic nesouhlasí. „Nepřispívali jsme ani v minulosti, i tentokrát se radní rozhodli, že nepřispějeme,“ potvrzuje místostarosta Vimperka Bohumil Petrášek.
Hospic o příspěvek žádá především proto, aby zajistil dostatek peněz na ulevování od bolesti svým pacientům. „Lékový paušál je sto osmdesát korun na pacienta a den. Opiátní náplasti vyjdou měsíčně pro pacienta na čtyři tisíce korun. Když připočteme další léky, snažíme se shánět peníze i pomocí benefičních koncertů a podobně,“ vysvětlil ředitel.
„Pro mě hospic není posledním místem, ale místem, kde mám naději,“ říká pacientka Miloslava Klausnitzerová, která je v hospici necelé dva měsíce.