Židle pro veřejnost do posledního místa totiž zaplnili žáci devátých tříd Základní školy ve Čkyni. Ti přijeli sledovat hlavní líčení v rámci osnov občanské výchovy.
„Myslím si, že na žáky taková praktická ukázka rozhodně dopad má,“ potvrdila po jednání třídní učitelka a vyučující občanské výchovy v obou třídách Jaromíra Dědová. Děti měly o dění v soudní síni evidentně zájem a prvotní rozpačité pochichtávání brzy vzalo za své při svědeckých výpovědích. „Žáci se dívali se na obžalovaného i z hlediska lidského, co ho k jeho jednání vedlo. O tom diskutovaly hlavně o přestávce. Překvapila mne například poznámka, kdy se žáci pozastavovali nad tím, jak si takhle mladý člověk může během jednoho roku zkazit život. Vždyť dokázal všechny tři trestné činy spáchat během jednoho roku. Žáci byli zvědaví i na trest, jaký dostane,“ shrnula nejčerstvější poznatky Jaromíra Dědová.
Žáci byli předem poučeni o systému soudnictví i o průběhu soudního jednání. Věděli, kdo bude líčení přítomen. Proto je zajímaly spíše otázky, zda soudí i ženy, jaké je potřeba vzdělání, kolik soudci berou a podobné praktické otázky. Po skončení hlavního líčení zejména dívky vyjadřovaly obdiv nad tím, že poškozené v tomto konkrétním případě vůbec byly schopny o události vypovídat a že byly schopny se vůbec v dané situaci nějak reagovat a aktivně se bránit.
Hlavně dívky zajímalo, zda zejména v tak choulostivém případě, jaký byl projednáván u Okresního soudu v Prachaticích, se svědkyně s obžalovaným potkávají vícekrát. „Oficiálně není nejvhodnější, aby se svědkyně osobně setkaly při vyšetřování například na policii, protože by mohlo dojít k ovlivňování svědka. Předpokládám tedy, že se s obžalovaným vidí po spáchání trestného činu oficiálně znovu poprvé až před soudem. Souhlasím s tím, a cítím to stejně, že se svědkyně musejí s jednáním pachatele vyrovnat hned několikrát. Nejprve při vlastním spáchání trestného činu, následně když jde věc oznámit na policii, pak při výsleších i za přítomnosti obhájce a nakonec musí přijít k soudu. Nicméně zákonná úprava jinou možnost neumožňuje a nejpodstatnější je pak jejich výpověď před soudem,“ dodal Pekárek.
Nakolik musí obžalovaný před soudem mluvit pravdu?
Jak bylo obžalovanému sděleno již při poučení v úvodu hlavního líčení, má právo se vyjádřit ke všem skutečnostem, má právo vypovídat i nevypovídat. To, co bude před soudem říkat, je na něm. Může klidně lhát, zamlžovat, vymýšlet si a není za to trestně postižitelný. Na rozdíl od něho svědci musejí vypovídat pravdu. Pokud se tak nestane, může za to být i trestně stíhán,“ upozornil předseda senátu.
„Proč vedle vás sedí ty dvě paní,“ dotázal se jeden z žáků. „Jedná se o tak zvané přísedící. V podobných případech, kdy je projednávána věc společensky závažnější, je ze zákona uloženo, že musí být projednávána v senátě. Ten sestává z předsedy senátu, jímž je soudce, a právě přísedících, což jsou občané vybraní z lidu požívající vážnost a důvěru, že mohou takovou funkci vykonávat. Když pak senát rozhoduje, má každý jeho člen jeden hlas. To znamená, že v případě odlišného názoru přísedících od názoru soudce je možno jej uplatnit při případném hlasování,“ vysvětlil předseda senátu Robert Pekárek.
Další otázka se týkala konkrétní výše trestu v projednávaném případě, kdy obžalovaný dostal souhrnný trest odnětí svobody. „Obžalovaného jsme projednávali již v listopadu loňského roku pro trestný čin loupeže. Za to již byl pravomocně odsouzen a v současnosti si již stanovený trest odpykává. Nyní zde byl kvůli trestnému činu omezování osobní svobody a následně druhého března by měl Okresní soud ve Strakonicích projednávat tohoto muže v případě trestného činu loupeže. Ten měl spáchat ve Volyni a proto jej bude projednávat místně příslušný soud, do jehož pravomoci to spadá. Trest, který budeme dnes ukládat, bude souhrnný k již dříve uloženému trestu. Soud ve Strakonicích, uzná-li jej vinným, zřejmě bude ukládat opět trest souhrnný ve vztahu k předchozím dvěma rozhodnutím našeho soudu. Je to trochu komplikované a pro laika těžko pochopitelné. Nicméně vždy musí být trest přísnější, než ten, který byl uložen předtím. Například za loupež je možno udělit trest odnětí svobody nepodmíněně v délce trvání od dvou do deseti let. Trest se musí ukládat v trestní sazbě toho nejpřísnějšího trestného činu,“ uvedl Robert Pekárek.
„Vytočení jsou docela často, ale že by fyzicky obžalovaný napadl svědka, to se ještě nestalo. Jiné je to u verbálních útoků, které čas od času doprovázejí svědecké výpovědi. Jde o to, aby soudce na takovou situaci včas reagoval a s dostatečným předstihem obžalovaného umravnil a zdůraznil, že takové jednání je nepřípustné a pokud bude pokračovat, bude z jednací síně vykázán a svědek bude vypovídat bez jeho přítomnosti, nebo mu může být uložena i pokuta,“ odpověděl Robert Pekárek na další dotaz.
Nejen podle žáků, ale také podle názoru jejich učitelek bylo projednávání právě tohoto případu poměrně citlivou záležitostí zejména pro svědkyně. „Nestane se, že by například svědek v takových případech nechtěl před soudem vypovídat a jaká je vlastně povinnost dostavit se k soudnímu projednávání z pozice svědka,“ vznesla za žáky dotaz Jaromíra Dědová.
„Přijít jako svědek k soudu, je-li předvolán, má každý. Pokud se nedostaví, může mu být uložena pokuta až do výše padesáti tisíc korun, případně může být předveden policií. Pokud jde o choulostivé věci, nebo mají svědci z různých důvodů strach vypovídat přímo, mohou vystupovat pod smyšlenou identitou, ale v takových případech je pak jejich svědecká výpověď důkazně méně kvalitní, než když se dostaví a osobně vypovídá přímo před soudem. Osobně jsem přesvědčen, že zájem každého by měl být, aby každý pachatel byl potrestán, zejména pokud jde o podobné případy, takže bych doporučil překonat nechuť a stud a vypovídat tak, jak to předvedly obě svědkyně v tomto případě. Že se k soudu v takových případech svědkům k soudu nechce, je evidentní. Už jen to, že se o takové situaci někomu svěří bez toho, že by to chtěla dál oznámit, a je pak přesvědčena, že to má udělat. A to kvůli tomu, že i když jí se víceméně nic nestalo, může jiný dopadnout mnohem hůř. Tentokrát se dívky víceméně ubránily, možná i díky tomu, že pachatel nebyl schopen dotáhnout své jednání do jiných konců, ale v jiném případě by tomu tak nemuselo být. Proto je důležité udělat vše pro to, aby se takovému jednání zabránilo ještě v době, kdy mu zabránit jde,“ zdůraznil na závěr Robert Pekárek.