První aktivity jeho členů se datují již k šedesátým letům minulého století. A jak vyprávěl Jan Beyer, jeden z členů, dříve byl leteckomodelářský klub také součástí Svazarmu. „Postupem času jsme začali spolupracovat i s prachatickým Domem dětí a mládeže, a tak naše řady narostly o modeláře v žákovském věku. Počet členů se tak v jednotlivým obdobích dost měnil,“ vzpomněl Jan Beyer s tím, že modelařině se tehdy učily děti od třetích tříd. „Středem našeho zájmu jsou volně létající letadla, tedy větroně. I na nich jsme s dětmi pracovali. Samozřejmě, že děti, nebo spíše chlapci, kteří leteckomodelářský kroužek navštěvovali nejvíce, si ale modelovali malá letadla, tzv. házedla,“ popsal člen klubu, který dále vyprávěl, že mnoho dříve juniorských modelářů se tomuto technickému sportu věnuje i dnes. „Někteří po ukončení základní školy odešli studovat do jiných měst a na modelařinu už neměli čas. Jiní se jí ale věnovali i nadále a tak tomu je i v současné době, i když to už není tak intenzivní,“ s úsměvem řekl Jan Beyer. Ten také upřesnil, že členové leteckomodelářského klubu v Prachaticích se mohou pochlubit hned několika předními místy v soutěžích republiky, přeborech a jiných. „Velké úspěchy jsme zaznamenali například v reprezentačních výběrech juniorských kategorií. Například v devadesátých letech byl jeden z členů klubu součástí vítězného družstva při mistrovství světa na Ukrajině. Úspěšní ale naši členové byli i jako jednotlivci, třeba na mistrovství světa v Rumunsku, Turecku nebo v Krakově. Pokud bych to měl shrnout, každý rok se našel zástupce, který nás reprezentoval na mistrovstvích světa nebo Evropy, což už je samo o sobě velký úspěch. A o to větší radostí pro nás bylo, že se mezi velkou konkurencí umístili na předních místech,“ s nadšením uvedl Jan Beyer. Dnes je v leteckomodelářském klubu šest stálých členů. Ti mají k dispozici i svou malou dílnu, která se nachází v budově prachatické střelnice. Tady se kromě potřebných materiálů na stavbu letadla, nachází i bedny, ve kterých jsou uloženy již hotové modely. A jak ujistil další z členů klubu Bedřich Leffler, také ty si každý vyrábí sám, stejně jako modely letadel. „Ačkoli se to jiným nemusí zdát, modelařina je sport jako každý jiný. A i ten potřebuje pravidelný trénink. Kromě toho si ještě sportovní náčiní musíme vyrobit sami. Rozdílem oproti minulé době je to, že dnes máme k dispozici modernější materiály, jako je uhlík nebo kevlar. Jinak se ale postupy v podstatě nemění,“ mluvil o modelařině Bedřich Leffler s tím, že v klubu je i dnes mladý pokračovatel tohoto zajímavého, ale zároveň i náročného koníčku. Jak dále uvedl čtrnáctiletý mladík se dostal do širší nominace juniorů na mistrovství Evropy. „Protože bychom to dnes na soutěžích už neuběhali, věnujeme se mladým modelářům, kteří o tento sport projevili zájem, a radíme jim, jak postupovat. Proto jsme velmi rádi, že se náš pokračovatel mezi mladými našel i dnes. Je také zajímavé, jak se prožitky s věkem neustále mění. Dnes už si především užívám doby, kdy se večer vypravím na letiště, kde je klid a já mohu pozorovat kroužící větroň. V takové atmosféře ale člověk může i krásně popřemýšlet. Kromě toho je velikou výhodou i čerstvý vzduch,“ s úsměvem zakončil vyprávění o modelařině Jan Beyer.