Několikanásobně to pak tvrdí u těch řidičů, kteří musejí upravovat silnice v srdci Šumavy ve sjízdném stavu.
František Pokorný z Horní Vltavice se se svým kolegou stará o úsek Horní Vltavice – Borová Lada – Nové Hutě – Paseky. To znamená místa, která táhnou vyznavače zimních sportů.

Každá zima je samozřejmě jiná, ale v této sezoně Vás vyhnalo počasí na trasu s autem již v říjnu.
Poprvé jsem auto plnil inertem 14. října. Bylo pár kalamitních dnů, kdy řidiči, kteří nebyli na změnu počasí připraveni, končili ve stokách. Dva tři dny v říjnu se již opravdu jezdilo.

Těm, kteří skončí ve stoce, pomáháte Vy, nebo se volá další pomoc?
Je na naší dobré vůli, že osobáku pomůžeme, ale pokud by došlo k nějaké škodě, tak z toho máme problémy my. Je však pravda, že si lidé na Šumavě pomáhají, takže je to pro nás víceméně samozřejmá věc.

Upravujete silnici v zimních střediscích, kde je velká migrace lidí. Bývají s nimi problémy? Přeci jenom jedno špatně postavené auto může udělat velké problémy.
Sem tam někdy problém, vznikne, když nějaký řidič nechá auto přímo na silnici a jde pět set metrů na sjezdovku. V poslední době se již lidé naučili dodržovat pravidla. Dříve to bylo horší, musela se volat policie, odtahovka a situace se řešila těmito prostředky. Každý si musí uvědomit, že když omezí průjezdnost silnice, může nastat velký problém při potřebě sanitky či hasičů.

Dá se říci, že řidiči z určitých míst jsou neukázněnější než ostatní?
Nyní se to již nedá rozlišovat, kdo je horší či lepší. Samozřejmě i doba přispěla k tomu, že je někdo bezohlednější a nekouká na jiného. Je pravda, že v současné době již málokterý řidič bere ohled na oranžový majáček. Myslí si, že se mu sypač vyhne, než aby zajel ke krajnici a nechal nás projet. Na druhé straně však platí pravidlo, že ten, kdo jede, a dojde k nějakému střetu, tak je na vině. Takže je výhodnější zůstat se sypačem na straně a nechat nedočkavce raději projet a vyhnout se tak možným nepříjemnostem. Dříve jsme byli trochu zvýhodněni, dnes již to neplatí

Jakým způsobem se na Šumavě řeší druh posypu?
Auta jsou víceméně připravena buď na sůl, nebo inert. Na Šumavě je pak vše dáno tím, že se jezdí v národním parku a chráněné oblasti, takže využíváme inertní posyp.

Co Vy jako řidič preferujete na silnici, sůl, nebo inert? Já osobně inert.
S tím souhlasím, já také. Osobně bych šel ještě dál a volil model severských zemí. Tam se vůbec nesype, řidič musí mít řetězy či pořádné gumy. Výjimkou by pro posyp byly zledovatělé povrchy.

Máte nějakou nepříjemnou zkušenost s nějakým řidičem?
Abych pravdu řekl, jsem typ, který se snaží vyjít s každým a trvá opravdu hodně dlouho, než vybuchnu. Osobně jsem v poslední době žádnou větší nepříjemnou zkušenost neměl. Hlavně člověk při této práci musí počítat s tím, že nějaká nervozita na silnici může být, že se spadne do stoky a podobně.

A Vám se také již podařilo spadnout do stoky?
To se stane každému minimálně jednou za zimu. Silnice jsou úzké, snažíte se je trochu rozšířit a může se stát, že se ze silnice vyjede. Pak už záleží na tom, zda je stoka hluboká či ne, zda vyjedete sám, nebo voláte kolegu, či dokonce jeřáb.

Jak se silničáři slouží v noci, když přijde kalamita?
Má to své pro i proti. V noci není tak velký provoz, jako když přes den třeba najíždějí rekreanti do středisek. Osobně nevidím v nočním ježdění problém, je větší klid.

Na Vaší trase je určitě výhoda, že zde nejezdí kamiony.
To určitě. Když to porovnám se silnicí první třídy, tak je to o něčem jiném. Sice zde jezdí autobusy, ale na ty linkové je podle časů člověk připravený. Když však potkáte německý dvoupatrák, tak přijde problém. Ale vyřešit se to musí.

Jak dlouhá je zimní sezona zde na Šumavě?
Prakticky od půlky října musíme být připraveni a někdy do konce dubna.

Kolik materiálu vysypete za sezonu na silnice?
Když vezmu naši trasu, kde se střídáme s kolegou, tak za listopad a prosinec to již bylo 370 tun na auto. Jsou ale posádky, které ještě vysypou více, třeba na Zadově. Záleží na nebezpečných místech. Sypou se hlavně kopce, zatáčky a podobně.

František Pokorný
Letos mu bude 44 let a údržbou silnic se zabývá již od prosince 1988. Současnou trasu, která měří 25 kilometrů, má na starosti druhou sezonu, předtím jezdil prakticky na všech upravovaných trasách v pohraničí prachatické části Šumavy.