Většinu podobné činnosti páchají na území Prachatic lidé, kteří v Prachaticích nemají trvalé bydliště. „Těžko říci, jakými cestami se do města dostanou, ale s Prachaticemi nemají většinou nic společného a snaží se nám při kontrole vnutit, že tu musí z nějakého důvodu být. Bohužel nemáme způsob, jak je z města dostat, takže je víceméně honíme z jednoho konce Prachatic na druhý a mezitím nám páchají ne přímo trestnou činnost, ale spíše opakované přestupky. Navíc jak svým zjevem, tak především chováním obtěžují okolí,“ vysvětlil ředitel Městské policie Prachatice Ivo Novotný.

Podle jeho zkušeností se nejedná o klienty některého z azylových domů a pokud ano, už v něm většinou nežijí. „Může se jednat o bývalé klienty, kteří nebyli schopni se přizpůsobit stanovenému režimu a kvůli tomu museli azylový dům opustit. Spíše se ale podle mého jedná o klienty nejrůznějších ubytoven na okrajích města, kteří prostě přestanou platit nájem. Majitelé je pak jednoduše vyhodí, ale když už jednou ve městě jsou, snaží se tu zůstat co nejdéle,“ připouští Novotný s tím, že Prachatice nejsou natolik malé, aby se jim to s úspěchem dařilo.

Paradoxně k místům, kam městští strážníci vyjíždějí kvůli nechtěným návštěvníkům poměrně často, je také prachatická nemocnice. „Obvykle je hledáme po večerech a v noci v suterénních prostorech, ale míst pro nejrůznější nocování mají víc. V minulosti to bývaly také teplovodní kanály, ale potom, co tepelné hospodářství tato místa zabezpečilo, už přespávají většinou jinde. Nejčastěji právě v nemocnici a pak i prostorách v obytných domech. To přičítám právě nezodpovědnosti některých obyvatel. Pokud jde o denní hodiny, je to především autobusové nádraží a prostory před supermarkety,“ shrnul ředitel MP Prachatice.

Podle ředitele Nemocnice Prachatice Bohumila Ondřicha má toto zařízení i přes občasné problémy s lidmi, kteří nemají v areálu nemocnice co pohledávat, jednu výhodu. „Jsme od města poměrně daleko, nicméně o problému víme a snažíme se ho řešit. I když ke konkrétnímu výsledku jsme zatím nedospěli,“ připustil Ondřich s tím, že se dlouhodobě zabývají myšlenkou buď ochranky, nebo alespoň kamerového systému. „Nejjednodušším řešením by bylo zamykat vstupní dveře a umístit nad zadní vchod kameru. Problém je v tom, že tím bychom zkomplikovali přístup pacientům a navíc obsluha v recepci stejně nemá šanci poznat, jestli se jedná o bezdomovce nebo někoho, kdo jde rovnou z práce a potřebuje ošetřit,“ dodal Ondřich.