Dnes odpovídá fotograf a člen prachatického Fotoklubu F2,8 Pavel Bače.

Jak jste se k fotografování dostal?

Zavedl mne k němu můj koníček z mládí – ornitologie. Začínal jsem asi jako každý přes první nesmělé pokusy s všemožnými kompakty, až k analogové zrcadlovce. Dostavovaly se ale povětšinou jen neprezentovatelné výsledky. Teprve s digitální technikou a profesionálními objektivy se dají pořizovat snímky tak, jak si představuji, až teď mohu říct, že mám koníčka, ze kterého mám opravdu radost.

Hlavním tématem vašich fotografií je především příroda? Proč nefotíte lidi kolem?


Asi to souvisí s tím, jak je člověk založený. Každý má rád něco jiného. Nechodím si do přírody „pro fotku“, ale především pro zážitek. A když se ještě navíc povede pořídit snímek, jehož prostřednictvím se mohu podělit o své prožitky, jsem spokojený. Je to nejspíše jedinečnost okamžiku, nebo ta zvláštní atmosféra v blízkosti divoké zvěře, co mne přitahuje. Snažím se, aby tato „přidaná hodnota“ byla z mých fotografií vždy jasně zřejmá. Vlastně nechápu, proč nefotím třeba akty - nahotinky, asi by to mohlo být také vzrušující. Uvidíme, co mne bude bavit za pár let, nechme se překvapit.

Máte nějaký fotografický úlovek, na který jste opravdu pyšný? Na druhou stranu, co vám ve vašem archivu chybí?

Pro mne jednoznačně je největším úspěchem snímek bílé káně lesní, skoro polární verze dravce, jehož mnoho lidí vůbec nevidělo a pokud vím, ani nefotilo. A co mi chybí v mém portfoliu? V Čechách žije asi 300 druhů ptáků, v celém světě se jich vyskytují další tisíce. Takže mi chybí a vždy bude chybět téměř všechno. Zaměřil jsem se tedy především na druhy vyskytující se výhradně v údolí horního toku Vltavy. Věřili byste, že na tak malém území lze pozorovat přes 130 druhů ptáků? Jediný druh, který bych chtěl v životě ještě vidět, je quetzal, posvátný pták mayských civilizací, jehož peří se v minulosti dokonce používalo jako platidlo.

Před časem jste se stal jedním z vítězů fotografické soutěže vimperského NaturVision, jak moc si takového úspěchu ceníte, který další fotografický „skalp“ byste chtěl získat?


Rozhodně mne takové ocenění těší, ale vzhledem k tomu, že nejsem příliš soutěživá povaha, přenechám raději další soutěžení profesionálům. Mou hlavní snahou je zanechat po sobě pokud možno kompletní obrázek o druhové pestrosti ptáků na Šumavě v naší době dřív, než se změní.

Nedávno jste také vystavoval fotografie ve Strunkovicích při tradiční akci Foto na provázku. Neuvažujete o samostatné výstavě, kde byste mohl prezentovat mnohem více ze svých úlovků? Jaké byste v tu chvíli vybral a chtěl je ukázat veřejnosti?

Několik samostatných výstav už za sebou mám, nejbližší další bude tuším v únoru v zimní zahradě městského úřadu. Představím tam výběr toho nejlepšího z Čech i ze všech mých fotografických cest.

V pracovním životě jste podnikatel a majitel dobře zavedeného pokrývačství, lze vůbec skloubit práci a podnikání s tak časově náročným koníčkem jako je fotografování přírody?

Jde to, práce ale pořád zůstává na prvním místě. Koníčky by měly být vždy jen protiváhou pracovního úsilí.

Stihnete ještě vůbec něco dalšího, kromě práce a fotografování? Máte ještě nějaké další koníčky, jaké?

Zajímá mne spousta dalších činností. Provozuji také pro fotografy a jiné milovníky přírody malý penzionek na Šumavě, kde se mohu potkávat s lidmi stejně „postiženými“, jako jsem já. A ještě strašně rád žehlím u televize… to byl fór.

Jaká je pro vás ideální dovolená, kde jste ještě nebyl a kam byste se chtěl podívat?

Můj sen se splní letos v prosinci, bude to čistě fotograficky zaměřená výprava s přáteli do Kostariky, do země, která je posetá přírodními parky a plná života. Žije tam přes 800 druhů ptáků – kolibříci, ibisi, již výše zmiňovaný quetzal – prostě ptačí ráj. Budeme se toulat od hladiny Pacifiku deštnými pralesy až po vrcholy Kordiller.

Co byste si vzal kromě fotoaparátu na pustý ostrov?

Fotoaparát bych si na pustý ostrov do batohu nebral, ale kdyby nebyl příliš pustý, tak asi ano. Ale určitě bych s sebou chtěl mít lidi, které mám rád.

Kdyby Vám zlatá rybka mohla splnit jediné přání, jaké by bylo?

…abych mohl v životě v každém okamžiku prohlásit, že jsem šťastný.

Příští úterý bude na otázky Pavla Bače odpovídat ředitel DDM Prachatice Jiří Machart.

Pavel Bače:
Narodil se v roce 1967 v Prachaticích. Vystudoval SŠ strojní v Litvínově a od roku 1996 podniká v oboru pokrývačství - klempířství. Od mládí se zabýval ornitologií a této zálibě zůstal věrný dosud. Od roku 2007 je členem prachatického fotoklubu F 2,8 a České společnosti ornitologické. Některé z jeho snímků se objevily i v nově vydaném Atlasu ptáků Šumavy.