Pokud porostou ceny pohonných hmot i nadále, zájemci o výcvik v autoškolách se musejí připravit na jediné. Za získání řidičského oprávnění zaplatí víc. Na nutnosti zvýšit ceny kurzů se shodují všichni oslovení zástupci autoškol na Prachaticku, kde se aktuální cena výuky pro získání řidičského oprávnění pro skupinu B pohybuje v rozmezí od osmi do devíti a půl tisíce korun.

Zvýšení ceny v autoškolách bude v případě vyšších cen pohonných hmot více než jasné. „Nemůžeme jít neustále proti rostoucím cenám benzinu a nafty. I když v minulosti ceny PHM rostly, ceny jsem snížil u skupiny B zhruba o šest set korun. Ale jak to vypadá, budu muset opět cenu zvýšit,“ uvedl majitel autoškoly Karel Malík z Vimperku, kde je velká konkurence jak místních, tak přespolních autoškol. Osobně považuje cenu od osmi a půl tisíce v průměru za zatím ještě přijatelnou.

Hranici, po jejímž překročení, by byla autoškola nucena zvýšit ceny výuky, vidí majitel Autoškoly Prachatice Zlatá stezka Zdeněk Škopek na 35 korunách za litr nafty. Až na jednu výjimku totiž autoškola provádí výcvik v autech s naftovým motorem. „Vnímáme to ne právě pozitivně. Cena pohonných hmot je pro nás základním ukazatelem. Pokud by byl vývoj i nadále takto nepříznivý, museli bychom zdražovat,“ potvrdil Zdeněk Škopek.

Prachaticko – Ani konkurenční prostředí nedokáže dlouhodobě držet ceny autoškol na hranici rentability. Rostoucí ceny pohonných hmot tedy vadí všem. O případném zvýšení musí uvažovat i provozovatelka autoškoly Jitka Kunešová z Vimperku. „Pokud to takhle půjde dál, nic jiného nám nezbude. V žádném případě není možné šetřit na počtu cvičných jízd. Ty jsou dány ze zákona. Navíc, abychom naše studenty připravili i na složitější dopravní situace, jezdíme do Českých Budějovic nebo do Strakonic,“ potvrdila Jitka Kunešová.

Obdobné zkušenosti mají také v autoškole, kterou provozuje SOŠ a SOU Prachatice. Ta sice nabízí slevy pro skupinovou přihlášku, nicméně i zde zvažují, že ceny pohonných hmot mohou cenu kurzu zvýšit. „Zatím se budeme ceny snažit udržet kvůli velké konkurenci. Pokud ale cena benzinu vystoupá na 36 až 37 korun za litr benzinu, pak budeme muset zvýšit i my. Ale nebude to v řádech tisíců, spíše stovek korun,“ zvažuje ředitelka školy Petra Sandanyová. Současné ceny, které si škola účtuje, jsou podle ředitelky na hranici rentability. „My máme jedinou výhodu v tom, že máme vlastní prostory pro výuku, čímž snižujeme náklady. Pokud by to ale bylo jinak, nedovedu si představit nabízet výuku v autoškole za tyto ceny. Pak už by to člověk dělal spíš pro zábavu, a to v dnešní době nemá smysl,“ dodala Petra Sandanyová.

Příliš možností k úsporám nevidí ani Zdeněk Škopek z Autoškoly Zlatá stezka Prachatice. Podle něho záleží i na tom, jaká sestava se sejde. „Většinou se při základních výcvicích na skupinu B sejdou zájemci bez předchozích řidičských zkušeností. Záleží hodně i na tom, jaké má ten který člověk pro řízení vlohy. U absolutních začátečníků je pak spotřeba logicky vyšší než u zkušenějších řidičů,“ uvedl Zdeněk Škopek jeden z faktorů, který ovlivňuje spotřebu pohonných hmot při výcviku.

Výraznější zdražení ceny základních kurzů ale přesto nepředpokládá. „Ovlivňuje to i celková situace ve společnosti. Je třeba vidět i to, abychom cenou zájemce neodradili. Většinou se tedy bude ubírat spíše z našeho, než abychom výrazně zvyšovali cenu,“ podotkl Škopek. Sám už zhruba dva roky pociťuje určitou stagnaci. „To může být dáno jednak populačním vývojem a jednak ekonomickou situací lidí. Prostě je v rodinách méně peněz, takže co lze odložit, se odkládá, včetně autoškoly. I proto se s cenami kurzů dlouhodobě příliš nehýbe,“ dodal.

Ekonomika se částečně promítá i do stáří žáků. „Stoupá i počet zájemců, kteří nejdou do autoškoly hned v osmnácti letech, ale až o zhruba dva a více roků později. Možná se předpokládá, že si na to mladí trochu přivydělají sami. Možná i to trochu ovlivňuje zájem o autoškolu,“ zvažuje Škopek.
Možnost částečných úspor se jeví také ve vozovém parku autoškol, které se doposud právě kvůli ceně pohonných hmot soustředily spíše na vozidla s naftovým motorem. Srovnáním cen nafty a benzinu ale tato výhoda končí. To potvrdil i Zdeněk Škopek. „Právě jsme koupili nový vůz s benzinovým motorem a jsou znát rozdíly v pořizovací hodnotě. Pokud bychom kupovali to samé auto v naftovou verzi, byla by jeho cena o šedesát tisíc korun vyšší, což už se v následném provozu při současných cenách nafty nevyplatí. Dá se předpokládat, že se autoškoly ve snaze šetřit náklady budou ubírat i tímto směrem,“ nevyloučil Škopek.

I když ceny pohonných hmot dlouhodobě rostou, většina autoškol z logických důvodů, ať už jde o konkurenční prostředí či ekonomickou situaci zájemců o výcvik, zatím se zdražením svých služeb váhala. Jenomže hranice, kdy by se dostávaly na hranici pokrytí nákladů, se povážlivě blíží. „Myslím si, že hranice pro zdražení bude 35 korun za litr nafty nebo benzinu. Pokud ceny tuto hranici přesáhnou, bude nutné k základnímu výcviku přidat sto až dvě stě korun,“ domnívá se Zdeněk Škopek.

„S cenou benzinu nic neuděláme, ale pokud by se měla cena výcviku nějak zásadně kvůli dražším pohonným hmotám zvýšit, pak se můžeme dostat do situace, kdy na autoškolu mít zájemci peníze nebudou. Na druhou stranu držet cenu co nejníže jen kvůli tomu být nejlevnější, je také nesmysl,“ vnímá současný trend majitel další prachatické autoškoly Petr Chum. Pak je podle něho třeba hledat vhodné alternativy, jak ušetřit náklady. „To je například přestavba výcvikového vozidla na plyn. Samozřejmě to stojí na začátku peníze, ale vrátí se to v ekonomice provozu při výcviku. Pochopitelně ne hned druhý den,“ upozornil Chum.

Vyšší náklady na provoz nutí autoškoly i k dokonalejšímu plánování cvičných jízd. Že by pro žáka na cvičnou jízdu jel pouze samotný instruktor, tak takový luxus si dnes už dovolí opravdu málokdo. Potvrzuje to i Petr Chum, podle něhož se do ekonomiky logicky promítá i počet žáků. „Pokud je dostatek žáků, dá se výcvik ovlivnit i ekonomikou jízdy. Znamená to, že nejedu pro žáka například do Husince sám, ale využiji k tomu v rámci cvičné jízdy jiného žáka. Pokud se týká vlastní ekonomiky provozu, je potřeba jezdit to, co potřebuje žák pro výcvik, ne to, co chce učitel. Jestliže něco při výcviku žákovi nejde, je třeba se i za cenu vyšších nákladů vrátit na cvičiště. Je to v konečném důsledku ekonomičtější, než v běžném provozu hledat ve městě vhodná místa k procvičení rozjezdu a podobně,“ dodal Petr Chum.